Lukáš 17:1-17

¹Tehdy řekl učedníkům: “Není možné, aby pohoršení nepřišla, ale běda tomu, skrze koho přicházejí.

²Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých.

³Dávejte na sebe pozor. Kdyby však proti tobě zhřešil tvůj bratr, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.

⁴A kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát za den by se k tobě obrátil se slovy: ‘Je mi to líto,’ odpustíš mu.”

⁵Tehdy řekli apoštolové Pánu: “Přidej nám víry.”

⁶Ale Pán řekl: “Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko, řekli byste této moruši: ‘Vykořeň se a přesaď se do moře!’ a poslechla by vás.”

⁷“A kdo z vás, kdo má služebníka, který oře nebo pase, řekne mu, hned když se vrátí z pole: ‘Pojď a posaď se za stůl’?

⁸Neřekne mu snad spíše: ‘Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji, a potom budeš jíst a pít ty’?

⁹Děkuje snad tomu služebníku, že udělal to, co mu bylo nařízeno? Nezdá se mi.

¹⁰Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ‘Jsme neužiteční služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.’”

¹¹Stalo se pak, že cestou do Jeruzaléma procházel Samařím a Galilejí.

¹²A když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů. Ti zůstali stát opodál,

¹³pozdvihli hlas a řekli: “Ježíši, mistře, smiluj se nad námi!”

¹⁴A když je spatřil, řekl jim: “Jděte a ukažte se kněžím.” A když šli, stalo se, že byli očištěni.

¹⁵Když pak jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě oslavoval Boha.

¹⁶Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samaritán.

¹⁷Ježíš pak odpověděl: “Nebylo jich očištěno deset? Kde je tedy těch devět?