Lukáš 17:1-17 in Czech

¹ Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, skrze kohož přicházejí.

² Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, nežli by pohoršil jednoho z těchto maličkých.

³ Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu.

⁴ A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu.

⁵ I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry.

⁶ I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a uposlechla by vás.

⁷ Nebo kdo jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase dobytek, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Pojď a seď za stůl?

⁸ Ale zdali raději nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pij?

⁹ Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu rozkázal? Nezdá mi se.

¹⁰ Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme.

¹¹ I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei.

¹² A když vcházel do jednoho městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteřížto stáli zdaleka.

¹³ A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi.

¹⁴ Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.

¹⁵ Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se s velikým hlasem, velebě Boha.

¹⁶ A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.

¹⁷ I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jest jich devět?

¹ Tehdy řekl učedníkům: “Není možné, aby pohoršení nepřišla, ale běda tomu, skrze koho přicházejí.

² Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých.

³ Dávejte na sebe pozor. Kdyby však proti tobě zhřešil tvůj bratr, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.

⁴ A kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát za den by se k tobě obrátil se slovy: ‘Je mi to líto,’ odpustíš mu.”

⁵ Tehdy řekli apoštolové Pánu: “Přidej nám víry.”

⁶ Ale Pán řekl: “Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko, řekli byste této moruši: ‘Vykořeň se a přesaď se do moře!’ a poslechla by vás.”

⁷ “A kdo z vás, kdo má služebníka, který oře nebo pase, řekne mu, hned když se vrátí z pole: ‘Pojď a posaď se za stůl’?

⁸ Neřekne mu snad spíše: ‘Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji, a potom budeš jíst a pít ty’?

⁹ Děkuje snad tomu služebníku, že udělal to, co mu bylo nařízeno? Nezdá se mi.

¹⁰ Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ‘Jsme neužiteční služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.’”

¹¹ Stalo se pak, že cestou do Jeruzaléma procházel Samařím a Galilejí.

¹² A když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů. Ti zůstali stát opodál,

¹³ pozdvihli hlas a řekli: “Ježíši, mistře, smiluj se nad námi!”

¹⁴ A když je spatřil, řekl jim: “Jděte a ukažte se kněžím.” A když šli, stalo se, že byli očištěni.

¹⁵ Když pak jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě oslavoval Boha.

¹⁶ Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samaritán.

¹⁷ Ježíš pak odpověděl: “Nebylo jich očištěno deset? Kde je tedy těch devět?