1Vyprávěl jim také podobenství, jak je potřeba stále se modlit a nepolevovat.
2Řekl: “V jednom městě byl jeden soudce, který se nebál Boha a člověka si nevážil.
3A v tom městě byla vdova. Ta k němu chodila a říkala: ‘Zjednej mi právo proti mému odpůrci.’
4On ale dlouho nechtěl. Potom si však řekl: ‘Nebojím se sice Boha, a člověka si nevážím,
5ale proto, že mi tato vdova nedává pokoj, zjednám jí právo, aby snad nakonec nepřišla a neztloukla mě.’”
6Pán tedy řekl: “Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce!
7A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? A bude jim otálet pomoci?
8Říkám vám, že jim zjedná právo rychle. Ale až Syn člověka přijde, nalezne na zemi víru?”
9Některým, kteří spoléhali na sebe, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, pak řekl i toto podobenství:
10“Dva lidé vstupovali do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus a druhý celník.
11Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: ‘Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, rváči, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento celník.
12Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všeho, co vlastním...’
13Celník však stál opodál a nechtěl ani oči k nebi pozvednout, ale bil se do prsou se slovy: ‘Bože, buď milostivý ke mně hříšnému!’
14Říkám vám, že tento muž odešel do svého domu ospravedlněn spíše než tamten. Každý, kdo se povyšuje, totiž bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.”
15Přinášeli tedy k němu i novorozence, aby se jich dotýkal. Když to však uviděli učedníci, přísně je napomínali.
16Ježíš je ale zavolal a řekl: “Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království.
17Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něho nevejde.”
18Tehdy se ho jeden přední muž zeptal: “Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?”
19Ale Ježíš mu řekl: “Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jediný - Bůh.
20Přikázání znáš: abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal falešné svědectví; cti svého otce i svou matku.”
21A on řekl: “To všechno jsem dodržoval odmalička.”
22Když to pak Ježíš uslyšel, řekl mu: “Chybí ti ještě jedno. Všechno, co máš, prodej a rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi. A pojď, následuj mne.”
23Ale on, když to uslyšel, velice se zarmoutil. Byl totiž nesmírně bohatý.
24Když tedy Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil, řekl: “Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!
25Je totiž snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království.”
26A ti, kdo to slyšeli, řekli: “Kdo tedy může být spasen?”
27On však řekl: “Co je u lidí nemožné, je možné u Boha.”
28Petr tedy řekl: “Pohleď, my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.”
29A on jim řekl: “Amen, říkám vám, že není nikdo, kdo opustil dům nebo rodiče nebo bratry nebo ženu nebo děti kvůli Božímu království,
30aby nepřijal v tomto čase mnohem více a v nadcházejícím věku věčný život.”
31Tehdy vzal k sobě těch dvanáct a řekl jim: “Hle, jdeme vzhůru do Jeruzaléma a tam se Synu člověka naplní všechno, co je napsáno skrze proroky.
32Neboť bude vydán pohanům a bude zesměšněn, pohaněn a popliván.
33Zbičují ho a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.”
34Oni však nic z toho nepochopili. To slovo bylo před nimi skryto a nerozuměli, co bylo řečeno.
35Když se pak blížil k Jerichu, stalo se, že jeden slepec seděl u cesty a žebral.
36Když uslyšel procházející zástup, ptal se, co se to děje.
37Oznámili mu tedy, že tudy jde Ježíš Nazaretský.
38A on zvolal: “Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!”
39Ti, kdo šli před Ježíšem, ho tedy napomínali, ať mlčí, ale on křičel ještě více: “Synu Davidův, smiluj se nade mnou!”
40Ježíš se tedy zastavil a přikázal, ať ho k němu přivedou. A když se přiblížil, zeptal se ho:
41“Co chceš, abych pro tebe udělal?” On tedy řekl: “Pane, ať vidím!”
42Tehdy mu Ježíš řekl: “Prohlédni. Tvá víra tě uzdravila.”
43A on ihned prohlédl a šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, když to uviděl, vzdal chválu Bohu.
