1Jednoho z těch dnů, když učil lid v chrámu a kázal evangelium, se pak stalo, že přišli velekněží a zákoníci se staršími
2a řekli mu: “Pověz nám, jakou mocí děláš tyto věci? A kdo ti tu moc dal?”
3On jim však odpověděl: “Já se vás také zeptám na jednu věc. Povězte mi:
4Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí?”
5Rozvažovali tedy o tom mezi sebou a říkali: “Kdybychom řekli, že z nebe, řekne nám: ‘Proč jste mu tedy neuvěřili?’
6Ale když řekneme, že z lidí, všechen lid nás ukamenuje, protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok.”
7A tak odpověděli, že nevědí, odkud byl.
8A Ježíš jim řekl: “Ani já vám tedy neřeknu, jakou mocí dělám tyto věci.”
9Tehdy začal lidu vyprávět toto podobenství: “Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.
10V příslušný čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali díl z úrody vinice. Ti vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou.
11Poslal tedy ještě jiného služebníka. Ale oni zbili a zohavili i toho a poslali ho pryč s prázdnou.
12Poslal tedy třetího, ale oni i toho zranili a vyhnali ven.
13Tehdy pán té vinice řekl: ‘Co udělám? Pošlu svého milovaného syna. Snad když uvidí jeho, budou ho mít ve vážnosti.’
14Když ho ale vinaři uviděli, domlouvali se mezi sebou a říkali: ‘Tohle je dědic. Pojďme, zabijme ho, aby to dědictví bylo naše.’
15Pak ho vyhodili z vinice ven a zabili. Co jim tedy udělá pán té vinice?
16Přijde a zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.” A když to uslyšeli, řekli: “To snad ne!”
17On na ně ale pohlédl a řekl: “Co tedy znamená to, co je napsáno: ‘Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním kamenem klenby’?
18Každý, kdo padne na ten kámen, bude roztříštěn, a na koho by padl, toho rozdrtí na prach.”
19Velekněží a zákoníci se ho v tu chvíli chtěli zmocnit, ale zalekli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství řekl o nich.
20Sledovali ho tedy a poslali špehy, kteří se vydávali za spravedlivé, aby ho chytili za slovo a potom vydali vrchnosti a moci vladaře.
21A ti se ho zeptali: “Mistře, víme, že správně mluvíš i učíš a nikomu nestraníš, ale pravdivě učíš Boží cestě.
22Je správné, abychom dávali císaři daň, nebo ne?”
23Ježíš ale poznal jejich chytráctví a řekl jim: “Proč mě pokoušíte?
24Ukažte mi denár. Čí má obraz a nápis?” Odpověděli: “Císařův.”
25A on jim řekl: “Dejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.”
26A tak ho nemohli před lidmi chytit za slovo a v údivu nad jeho odpovědí zmlkli.
27Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají, že je vzkříšení) a zeptali se ho:
28“Mistře, Mojžíš nám napsal: ‘Kdyby zemřel něčí bratr, který měl manželku, a zemřel by bezdětný, ať si tu ženu vezme jeho bratr a vzbudí svému bratru potomka.’
29Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný.
30A tak si tu ženu vzal druhý a i ten zemřel bezdětný.
31Potom si ji vzal třetí a stejně tak i všech sedm; nezanechali děti a zemřeli.
32Poslední ze všech pak zemřela i ta žena.
33Kterého z nich tedy bude manželkou při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!”
34Ježíš jim však odpověděl: “Synové tohoto věku se žení a vdávají.
35Ale ti, kteří jsou hodni dosáhnout onoho věku a vzkříšení z mrtvých, se nebudou ženit ani vdávat.
36Nebudou už totiž ani moci zemřít, neboť jsou rovni andělům. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
37A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš u toho keře, když Pána nazývá Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba.
38Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť jemu jsou živi všichni.”
39Někteří ze zákoníků tedy odpověděli: “Mistře, to jsi řekl dobře.”
40A už se ho neodvažovali na nic ptát.
41Potom jim řekl: “Jak mohou říkat, že Kristus je Davidův syn?
42Sám David říká v knize Žalmů: ‘Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici,
43dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.’
44David ho tedy nazývá Pánem. Jak to potom může být jeho syn?”
45A když všechen lid naslouchal, řekl svým učedníkům:
46“Varujte se zákoníků, kteří se chtějí procházet ve slavnostních pláštích a mají rádi zdravení na tržištích a přední sedadla ve shromážděních a čestná místa při večeřích,
47kteří vyjídají domy vdov a předstírají dlouhé modlitby. Ti dostanou těžší rozsudek.”
