Lukáš 17:1-17

¹Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, skrze kohož přicházejí.

²Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, nežli by pohoršil jednoho z těchto maličkých.

³Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu.

⁴A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu.

⁵I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry.

⁶I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a uposlechla by vás.

⁷Nebo kdo jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase dobytek, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Pojď a seď za stůl?

⁸Ale zdali raději nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pij?

⁹Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu rozkázal? Nezdá mi se.

¹⁰Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme.

¹¹I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei.

¹²A když vcházel do jednoho městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteřížto stáli zdaleka.

¹³A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi.

¹⁴Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.

¹⁵Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se s velikým hlasem, velebě Boha.

¹⁶A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.

¹⁷I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jest jich devět?