1Druhou sobotu se pak stalo, že procházel obilím a jeho učedníci trhali klasy, rukama je mnuli a jedli.
2Tehdy jim někteří z farizeů řekli: “Proč děláte, co se v sobotu dělat nesmí?”
3Ježíš jim odpověděl: “Copak jste nečetli, co udělal David, když on i ti, kdo byli s ním, měli hlad?
4Jak vešel do Božího domu a vzal posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě samotných kněží, a jedl a dal i těm, kdo byli s ním?”
5Řekl jim tedy: “Syn člověka je Pánem i nad sobotou.”
6V jinou sobotu se pak stalo, že vešel do synagogy a učil. A byl tu člověk, jehož pravá ruka byla uschlá.
7Zákoníci a farizeové ho tedy sledovali, zda bude v sobotu uzdravovat, aby na něj našli nějakou žalobu.
8On ale znal jejich myšlenky, a tak řekl tomu člověku s uschlou rukou: “Vstaň a postav se doprostřed.” A on vstal a postavil se tam.
9Tehdy jim Ježíš řekl: “Zeptám se vás na jednu věc: Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo ho zničit?”
10A když se po nich po všech rozhlédl, řekl tomu člověku: “Natáhni tu ruku.” A on to udělal a byla znovu zdravá jako ta druhá.
11Oni však byli naplněni zuřivostí a začali se spolu domlouvat, co by Ježíši udělali.
12V těch dnech se stalo, že vystoupil na horu, aby se modlil, a strávil celou noc v modlitbě k Bohu.
13Když pak nastal den, zavolal své učedníky, vyvolil z nich dvanáct a nazval je apoštoly:
14Šimona (kterému dal také jméno Petr) a jeho bratra Ondřeje, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje,
15Matouše a Tomáše, Jakuba Alfeova a Šimona, zvaného Zélótes,
16Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se potom stal zrádcem.
17A když s nimi sestoupil, stanul na rovině, kde byl zástup jeho učedníků a veliké množství lidí z celého Judska i z Jeruzaléma a z přímořského Týru a Sidonu. Ti přišli, aby ho slyšeli a aby byli uzdraveni ze svých neduhů,
18i ti, kteří byli trápeni nečistými duchy. A byli uzdravováni.
19A všechen zástup se ho snažil dotknout, neboť z něj vycházela moc a uzdravovala všechny.
20Tehdy pozvedl oči na své učedníky a řekl: “Blaze vám chudým, neboť vám patří Boží království.
21Blaze vám, kteří teď hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kteří teď pláčete, neboť se budete smát.
22Blaze vám, když vás budou lidé nenávidět a když vás vyobcují a potupí a vaše jméno zavrhnou jako zlé kvůli Synu člověka.
23Radujte a veselte se v ten den, neboť hle, vaše odplata v nebi je veliká. Totéž přece dělali jejich otcové prorokům.
24Ale běda vám bohatým, neboť vy už máte své potěšení.
25Běda vám, kteří jste nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se teď smějete, neboť budete truchlit a plakat.
26Běda vám, kdyby o vás dobře mluvili všichni lidé. Totéž přece dělali jejich otcové falešným prorokům.”
27“Ale vám, kteří slyšíte, říkám: Milujte své nepřátele! Konejte dobro těm, kdo vás nenávidí,
28žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají.
29Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav také druhou a tomu, kdo ti bere plášť, nebraň vzít i košili.
30Každému, kdo tě prosí, dávej a od toho, kdo si bere tvé věci, je nevyžaduj zpět.
31A jak chcete, aby se lidé chovali k vám, stejně tak se chovejte i vy k nim.
32Když totiž milujete ty, kdo milují vás, jaká je to zásluha? Vždyť i hříšníci milují ty, kteří milují je.
33A kdybyste se chovali dobře k těm, kteří se chovají dobře k vám, jaká je to zásluha? Vždyť i hříšníci dělají totéž.
34A kdybyste půjčovali těm, od kterých máte naději to zase dostat, jaká je to zásluha? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby totéž zase dostali.
35Vy však milujte své nepřátele a konejte dobro; půjčujte a neočekávejte nic nazpět. Tehdy bude vaše odplata veliká a budete synové Nejvyššího, neboť on je laskavý i k nevděčným a zlým.
36Buďte tedy milosrdní, jako je milosrdný i váš Otec.”
37“Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno.
38Dávejte a bude vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, natřesenou a přetékající dají do vašeho klína. Jakou mírou totiž měříte, takovou vám bude zase odměřeno.”
39Potom jim řekl toto podobenství: “Může snad slepý vést slepého? Nespadnou pak oba do jámy?
40Není učedník nad svého mistra, ale každý, kdo je dokonale vyučen, bude jako jeho mistr.
41Proč tedy vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš?
42A jak můžeš říci svému bratru: ‘Bratře, nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,’ když sám nevidíš trám ve svém oku? Pokrytče, vytáhni nejdříve trám ze svého oka a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku, která je v oku tvého bratra.”
43Není totiž dobrý strom, který nese špatné ovoce, ani špatný strom, který nese dobré ovoce.
44Každý strom se přece pozná po svém vlastním ovoci: z trní se nesbírají fíky a z bodláčí se nesklízejí hrozny.
45Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce to dobré a zlý člověk vynáší ze zlého pokladu svého srdce to zlé. Jeho ústa totiž mluví z hojnosti srdce.”
46“Proč mi však říkáte: ‘Pane, Pane,’ a neděláte, co říkám?
47Ukážu vám, komu je podobný každý, kdo přichází ke mně, slyší mé slovo a plní je:
48Je podobný člověku, který stavěl svůj dům tak, že kopal hluboko a položil základy na skále. Když pak přišla povodeň, přivalila se na ten dům řeka, ale nemohla jím otřást, neboť byl založen na skále.
49Ale ten, kdo je slyšel a nenaplnil, je podobný člověku, který postavil dům na zemi bez základů. Přivalila se na něj řeka a hned spadl a pád toho domu byl veliký.”
