1Stalo se pak, že v sobotu vešel do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl chléb, a oni ho sledovali.
2A náhle byl před ním nějaký vodnatelný člověk.
3Ježíš tedy těm učeným v Zákoně a farizeům odpověděl: “Smí se v sobotu uzdravovat?”
4Ale oni mlčeli. A tak ho vzal, uzdravil a propustil.
5Potom jim odpověděl: “Kdo z vás v sobotní den ihned nevytáhne svého osla nebo vola, když mu spadne do studny?”
6A nemohli mu na to odpovědět.
7Když pak pozoroval, jak si vybírají přední místa, pověděl pozvaným podobenství. Řekl jim:
8“Kdybys byl někým pozván na svatbu, nesedej si na přední místo, aby tam snad nebyl pozván někdo váženější než ty.
9Ten, který pozval tebe i jeho, by pak přišel a řekl ti: ‘Uvolni mu místo.’ A tehdy bys s hanbou zaujal poslední místo.
10Když jsi tedy pozván, jdi a posaď se na posledním místě, aby ten, který tě pozval, přišel a řekl ti: ‘Příteli, pojď výš.’ Tehdy budeš mít před svými spoluhodovníky chválu.
11Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.”
12Tehdy řekl také tomu, který ho pozval: “Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani své příbuzné ani bohaté sousedy, aby snad zase oni nepozvali tebe a měl bys odplatu.
13Ale když pořádáš hostinu, zvi chudé, chromé, zmrzačené a slepé
14a budeš požehnaný. Nemají totiž, čím by ti odplatili, ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.”
15Když to uslyšel jeden ze spoluhodovníků, řekl mu: “Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v Božím království.”
16On mu však řekl: “Jeden člověk vystrojil velikou večeři a pozval mnoho hostů.
17V čas večeře pak poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: ‘Pojďte, neboť všechno už je připraveno.’
18Všichni se ale jednomyslně začali vymlouvat. První mu řekl: ‘Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, omluv mne.’
19Druhý řekl: ‘Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mne.’
20A jiný řekl: ‘Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.’
21Když se pak ten služebník vrátil, oznámil ty věci svému pánu. Tehdy se hospodář rozhněval a řekl svému služebníku: ‘Vyjdi rychle do ulic a uliček města a přiveď sem chudé, chromé, zmrzačené a slepé.’
22A služebník řekl: ‘Pane, stalo se, jak jsi přikázal, a ještě je místo.’
23Pán tedy řekl služebníku: ‘Vyjdi na cesty a mezi ploty a přinuť lidi přijít, ať se můj dům naplní.
24Říkám vám totiž, že nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mou večeři.’”
25Šly s ním veliké zástupy a on se obrátil a řekl jim:
26“Jde-li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce i matku i ženu i děti i bratry i sestry a dokonce i svou vlastní duši, nemůže být mým učedníkem.
27A kdokoli nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.
28Neboť kdo z vás, když chce postavit věž, si nejdříve nesedne a nespočítá náklad, má-li na to, aby ji dokončil?
29Aby snad, když by položil základ a nemohl stavbu dokončit, nezačali se mu posmívat všichni, kteří by to viděli,
30se slovy: ‘Tento člověk začal stavět a nemohl to dokončit.’
31Anebo - který král si cestou do boje proti jinému králi nejdříve nesedne, aby se poradil, může-li se s deseti tisíci utkat s tím, který proti němu táhne s dvaceti tisíci?
32Jinak totiž k němu pošle poselstvo, když bude ještě daleko, a bude se ptát na podmínky míru.
33Tak tedy žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.
34Sůl je dobrá. Jestliže však sůl ztratí svou chuť, čím bude osolena?
35Nehodí se do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať slyší.”
