Lukáš 18:14-42

¹⁴Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.

¹⁵Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.

¹⁶Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.

¹⁷Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.

¹⁸I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?

¹⁹I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.

²⁰Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.

²¹On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.

²²Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.

²³On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.

²⁴A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!

²⁵Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

²⁶Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?

²⁷A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.

²⁸I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.

²⁹On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,

³⁰Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.

³¹Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.

³²Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.

³³A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.

³⁴Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.

³⁵I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.

³⁶A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?

³⁷I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.

³⁸I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!

³⁹A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!

⁴⁰Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,

⁴¹Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.

⁴²A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.