Jan 12:15-40

¹⁵“Neboj se, dcero Sionu, hle, tvůj král přichází, sedě na hříbátku oslice.”

¹⁶Jeho učedníci tomu však nejprve neporozuměli; ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm je napsáno a že mu to učinili.

¹⁷Zástup, který byl s ním, pak vydával svědectví, že zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých.

¹⁸Proto mu také vyšel naproti zástup lidí, neboť slyšeli, že udělal ten zázrak.

¹⁹Farizeové si tedy mezi sebou řekli: “Vidíte, že nic nezmůžete? Hleďte, svět odešel za ním!”

²⁰A někteří z těch, kteří se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové.

²¹Ti tedy přistoupili k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: “Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.”

²²Filip přišel a řekl Ondřejovi a Ondřej s Filipem to zase řekli Ježíši.

²³Ježíš jim tedy odpověděl: “Přišla hodina, aby Syn člověka byl oslaven.

²⁴Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Ale pokud zemře, přinese mnoho úrody.

²⁵Kdo má rád svou duši, ten ji ztratí, a kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k věčnému životu.

²⁶Slouží-li mi někdo, ať mě následuje; a tam, kde jsem já, bude i můj služebník. A bude—li mi někdo sloužit, Otec ho poctí.”

²⁷“Má duše je teď zarmoucená a co mám říci? ‘Otče, vysvoboď mě z této hodiny’? Ale proto jsem přišel, k této hodině.

²⁸Otče, oslav své jméno!” Tehdy se z nebe ozval hlas: “Oslavil jsem a ještě oslavím.”

²⁹A zástup, který tam stál a slyšel to, řekl: “Zahřmělo.” Jiní říkali: “Mluvil k němu anděl.”

³⁰Ježíš na to odpověděl: “Ten hlas nepřišel kvůli mně, ale kvůli vám.

³¹Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.

³²A já, když budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.”

³³(A to řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.)

³⁴Zástup mu odpověděl: “My jsme slyšeli ze Zákona, že Kristus zůstává na věky; jak to, že tedy říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo je ten Syn člověka?”

³⁵Ježíš jim tedy řekl: “Ještě na krátký čas je světlo s vámi. Choďte, dokud máte světlo, ať vás nezachvátí tma. Kdo totiž chodí ve tmě, neví, kam jde.

³⁶Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli syny světla.” Když to Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.

³⁷A ačkoli před nimi udělal tolik zázraků, přece v něho neuvěřili,

³⁸aby se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: “Pane, kdo uvěřil našemu kázání? A komu je zjevena Pánova paže?”

³⁹Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš ještě řekl:

⁴⁰“Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je neuzdravil.”