1“Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vstupuje jinudy, ten je zloděj a lupič,
2ale kdo vchází dveřmi, je pastýř ovcí.
3Tomu vrátný otvírá a ovce slyší jeho hlas; on pak své ovce volá jménem a vyvádí je.
4A když své ovce vypustí, jde před nimi a ovce jdou za ním, neboť znají jeho hlas.
5Cizího však nikdy následovat nebudou, ale utečou od něho, neboť neznají hlas cizích.”
6Ježíš jim řekl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jeho vyprávění znamená.
7Ježíš jim tedy znovu řekl: “Amen, amen, říkám vám: já jsem dveře ovcí.
8Všichni, kolik jich přišlo přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly.
9Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.
10Zloděj přichází, jen aby kradl a zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojně.
11Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá za ovce svůj život.
12Ale nádeník a ten, kdo není pastýř, jemuž ty ovce nepatří, když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká; a vlk chytá ovce a rozhání je.
13Nádeník tedy utíká, protože je nádeník a nezáleží mu na ovcích.
14Já jsem ten dobrý pastýř a znám své ovce a mé ovce znají mne,
15jako mě zná Otec a já znám Otce; a za ty ovce pokládám svůj život.
16Mám však i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést a uslyší můj hlas. Tehdy bude jedno stádo a jeden pastýř.
17Proto mě Otec miluje, že já pokládám svůj život, abych ho zase přijal.
18Nikdo mi ho nebere, ale já ho pokládám sám od sebe. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. To přikázání jsem přijal od svého Otce.”
19Mezi Židy tedy znovu nastala kvůli těm slovům roztržka.
20A mnozí z nich říkali: “Má démona a blázní! Co ho posloucháte?”
21Jiní říkali: “Toto nejsou slova člověka, který má démona. Může snad démon otvírat oči slepým?”
22V Jeruzalémě pak byl svátek Zasvěcení chrámu a bylo to v zimě.
23A Ježíš se procházel v chrámu, v Šalomounově sloupoví.
24Židé ho tedy obstoupili a říkali mu: “Jak dlouho budeš držet naši duši v nejistotě? Jestliže jsi Kristus, řekni nám to jasně.”
25Ježíš jim odpověděl: “Řekl jsem vám to a nevěříte. Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, ty o mně vydávají svědectví.
26Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí, jak jsem vám řekl.
27Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě.
28A já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a nikdo je nevytrhne z mé ruky.
29Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vytrhnout z ruky mého Otce.
30Já a Otec jsme jedno.”
31Židé tedy znovu vzali kamení, aby ho ukamenovali.
32Ježíš jim odpověděl: “Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od svého Otce. Za který z těch skutků mě kamenujete?”
33Židé mu odpověděli: “Nekamenujeme tě za dobrý skutek, ale za rouhání, totiž že ty, člověk, ze sebe děláš Boha!”
34Ježíš jim odpověděl: “Není ve vašem Zákoně napsáno: ‘Já jsem řekl: Jste bohové’?
35Jestliže nazval bohy ty, k nimž přišlo Boží slovo (a Písmo nemůže být zrušeno),
36proč mně, kterého Otec posvětil a poslal na svět, říkáte: ‘Rouháš se,’ když jsem řekl: ‘Jsem Boží Syn’?
37Nedělám-li skutky svého Otce, nevěřte mi.
38Pokud je však dělám, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a uvěřili, že Otec je ve mně a já v něm.
39Chtěli ho tedy opět zajmout, ale unikl z jejich rukou.
40Tehdy znovu odešel za Jordán, na místo, kde dříve křtil Jan, a zůstal tam.
41Mnozí k němu přicházeli a říkali: “Jan jistě neudělal žádný zázrak, ale všechno, co Jan řekl o tomto, bylo pravdivé.”
42A mnozí tam v něho uvěřili.
