1Ježíš tedy přišel šest dní před Velikou nocí do Betanie, kde byl Lazar, ten, který zemřel a kterého vzkřísil z mrtvých.
2Tam mu připravili večeři a Marta je obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kdo s ním stolovali.
3Marie tehdy vzala libru velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými vlasy. A dům byl naplněn vůní té masti.
4Jeden z jeho učedníků, Jidáš, syn Šimona Iškariotského, který ho měl zradit, tedy řekl:
5“Proč se tato mast neprodala za tři sta denárů a nedalo se chudým?”
6To však řekl ne proto, že měl starost o chudé, ale že byl zloděj a měl na starosti pokladnu a to, co se do ní dávalo, bral.
7Ježíš tedy řekl: “Nech ji, zachovala to pro den mého pohřbu.
8Chudé přece máte u sebe vždycky, ale mne vždycky mít nebudete.”
9Tehdy se veliké množství Židů dozvědělo, že je tam, a přišli - nejen kvůli Ježíši, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.
10A tak se velekněží rozhodli zabít i Lazara,
11neboť mnozí z Židů kvůli němu odcházeli a uvěřili v Ježíše.
12Když nazítří veliký zástup lidí, kteří přišli na svátek, uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzaléma,
13vzali palmové větve a vyšli mu naproti s voláním: “Hosana! Požehnaný, který přichází v Pánově jménu, král Izraele!”
14A když Ježíš nalezl oslátko, vsedl na ně, jak je napsáno:
15“Neboj se, dcero Sionu, hle, tvůj král přichází, sedě na hříbátku oslice.”
16Jeho učedníci tomu však nejprve neporozuměli; ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm je napsáno a že mu to učinili.
17Zástup, který byl s ním, pak vydával svědectví, že zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých.
18Proto mu také vyšel naproti zástup lidí, neboť slyšeli, že udělal ten zázrak.
19Farizeové si tedy mezi sebou řekli: “Vidíte, že nic nezmůžete? Hleďte, svět odešel za ním!”
20A někteří z těch, kteří se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové.
21Ti tedy přistoupili k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: “Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.”
22Filip přišel a řekl Ondřejovi a Ondřej s Filipem to zase řekli Ježíši.
23Ježíš jim tedy odpověděl: “Přišla hodina, aby Syn člověka byl oslaven.
24Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Ale pokud zemře, přinese mnoho úrody.
25Kdo má rád svou duši, ten ji ztratí, a kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k věčnému životu.
26Slouží-li mi někdo, ať mě následuje; a tam, kde jsem já, bude i můj služebník. A bude—li mi někdo sloužit, Otec ho poctí.”
27“Má duše je teď zarmoucená a co mám říci? ‘Otče, vysvoboď mě z této hodiny’? Ale proto jsem přišel, k této hodině.
28Otče, oslav své jméno!” Tehdy se z nebe ozval hlas: “Oslavil jsem a ještě oslavím.”
29A zástup, který tam stál a slyšel to, řekl: “Zahřmělo.” Jiní říkali: “Mluvil k němu anděl.”
30Ježíš na to odpověděl: “Ten hlas nepřišel kvůli mně, ale kvůli vám.
31Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.
32A já, když budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.”
33(A to řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.)
34Zástup mu odpověděl: “My jsme slyšeli ze Zákona, že Kristus zůstává na věky; jak to, že tedy říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo je ten Syn člověka?”
35Ježíš jim tedy řekl: “Ještě na krátký čas je světlo s vámi. Choďte, dokud máte světlo, ať vás nezachvátí tma. Kdo totiž chodí ve tmě, neví, kam jde.
36Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli syny světla.” Když to Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.
37A ačkoli před nimi udělal tolik zázraků, přece v něho neuvěřili,
38aby se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: “Pane, kdo uvěřil našemu kázání? A komu je zjevena Pánova paže?”
39Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš ještě řekl:
40“Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je neuzdravil.”
41To řekl Izaiáš, když spatřil jeho slávu a mluvil o něm.
42Přesto však v něho uvěřili i mnozí z hodnostářů, ale kvůli farizeům ho nevyznávali, aby nebyli vyobcováni ze synagogy.
43Milovali totiž lidskou chválu více než chválu Boží.
44Tehdy Ježíš zvolal: “Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v Toho, který mě poslal,
45a kdo mě vidí, vidí Toho, který mě poslal.
46Já, světlo, jsem přišel na svět, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
47A jestliže někdo slyší má slova a nevěří, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych svět spasil.
48Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, ten má, kdo by ho soudil. Slovo, které jsem mluvil, to ho bude soudit v poslední den.
49Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, on mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit.
50A vím, že jeho přikázání je věčný život. Proto, co mluvím, mluvím tak, jak mi řekl Otec.”
