1Toto jsem vám pověděl, abyste se nenechali svést.
2Vyobcují vás ze shromáždění, ano, přichází hodina, kdy každý, kdo vás bude zabíjet, se bude domnívat, že tím koná službu Bohu.
3A to vám udělají, protože nepoznali Otce ani mne.
4Ale pověděl jsem vám to, abyste si, až ta hodina přijde, vzpomněli, že jsem vám to řekl. Toto jsem vám od začátku neříkal, protože jsem byl s vámi.”
5“Teď však odcházím k Tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: ‘Kam jdeš?’
6Ale protože jsem vám pověděl tyto věci, naplnil vaše srdce zármutek.
7Já vám však říkám pravdu: Je pro vás užitečné, abych odešel. Jestliže totiž neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel; jestliže však odejdu, pošlu ho k vám.
8A on, až přijde, bude světu podávat důkaz o hříchu, o spravedlnosti a o soudu.
9O hříchu, že nevěří ve mne,
10o spravedlnosti, že jdu k Otci a už mě neuvidíte,
11a o soudu, že vládce tohoto světa je již odsouzen.
12Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést.
13Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale cokoli uslyší, to bude mluvit; bude vám oznamovat i věci, které mají přijít.
14On mě oslaví, neboť vezme z mého a bude to oznamovat vám.
15Všechno, co má Otec, je mé. Proto jsem řekl, že vezme z mého a bude to oznamovat vám.”
16“Zakrátko mě už neuvidíte a znovu zakrátko mě uvidíte; protože odcházím k Otci.”
17Někteří z jeho učedníků si tedy mezi sebou řekli: “Co znamená to, co nám říká: ‘Zakrátko mě už neuvidíte a znovu zakrátko mě uvidíte’ a: ‘Já odcházím k Otci’?”
18Říkali tedy: “Co to znamená, že říká: ‘Zakrátko’? Nevíme, o čem mluví.”
19Ježíš pak poznal, že se ho chtěli zeptat, a řekl jim: “Dohadujete se mezi sebou o tom, že jsem řekl: ‘Zakrátko mě již neuvidíte a znovu zakrátko mě uvidíte’?
20Amen, amen, říkám vám, že vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; budete se rmoutit, ale váš zármutek se obrátí v radost.
21Když žena rodí, má bolest, protože přišla její hodina; když ale porodí děťátko, už nevzpomíná na soužení pro radost, že se na svět narodil člověk.
22Proto i vy teď máte bolest, ale uvidím vás znovu a vaše srdce se bude radovat a vaši radost vám nikdo nevezme.
23A v ten den se mě nebudete ptát na nic. Amen, amen, říkám vám, že o cokoli byste poprosili Otce v mém jménu, to vám dá.
24Až dosud jste v mém jménu o nic neprosili. Proste a přijmete to, aby vaše radost byla úplná.”
25“Toto jsem vám pověděl v přirovnáních, ale přichází hodina, kdy k vám už nebudu mluvit v přirovnáních, ale budu k vám o Otci mluvit otevřeně.
26V ten den budete prosit v mém jménu a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás.
27Sám Otec vás totiž má rád, protože jste měli rádi mě a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha.
28Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; teď zase opouštím svět a jdu k Otci.”
29Jeho učedníci mu řekli: “Hle, teď mluvíš otevřeně a neříkáš žádné přirovnání.
30Teď víme, že víš všechno a nepotřebuješ, aby se tě někdo vyptával. Kvůli tomu věříme, že jsi vyšel od Boha.”
31Ježíš jim odpověděl: “Teď věříte?
32Hle, přichází hodina a již přišla, kdy se rozprchnete každý ke svému a mě necháte samotného. Ale nejsem sám, protože Otec je se mnou.
33Tyto věci jsem vám pověděl, abyste ve mně měli pokoj. Na světě budete mít soužení, ale buďte stateční: já jsem přemohl svět.”
