Lukáš 1:27-76

²⁷Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.

²⁸I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami.

²⁹Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.

³⁰I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.

³¹A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.

³²Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.

³³A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.

³⁴I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?

³⁵A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.

³⁶A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.

³⁷Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.

³⁸I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl.

³⁹Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.

⁴⁰I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.

⁴¹I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.

⁴²I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.

⁴³A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?

⁴⁴Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.

⁴⁵A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.

⁴⁶Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,

⁴⁷A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,

⁴⁸Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.

⁴⁹Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,

⁵⁰A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.

⁵¹Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.

⁵²Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.

⁵³Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.

⁵⁴Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své

⁵⁵(Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky.

⁵⁶I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.

⁵⁷Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.

⁵⁸A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.

⁵⁹Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.

⁶⁰Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.

⁶¹I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.

⁶²I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.

⁶³A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.

⁶⁴A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.

⁶⁵Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.

⁶⁶A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.

⁶⁷Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka:

⁶⁸Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému,

⁶⁹A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého,

⁷⁰Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků,

⁷¹O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,

⁷²Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,

⁷³Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá,

⁷⁴Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,

⁷⁵V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho.

⁷⁶Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,