Lukáš 23:3-42

³Pilát se ho tedy zeptal: “Ty jsi ten židovský král?” Ale on mu odpověděl: “Ty to říkáš.”

⁴Pilát tedy řekl velekněžím a zástupům: “Žádnou vinu na tomto člověku nenacházím.”

⁵Ale oni tím více naléhali a říkali: “Bouří lid! Učí po celém Judsku počínaje od Galileje až sem!”

⁶Když tedy Pilát uslyšel o Galileji, zeptal se, zda je ten člověk Galilejec.

⁷A když se dozvěděl, že je z Herodova panství, poslal ho k Herodovi, který v těch dnech byl také v Jeruzalémě.

⁸A když Herodes spatřil Ježíše, velice se zaradoval. Dávno ho totiž toužil vidět, protože o něm hodně slyšel, a doufal, že uvidí nějaký zázrak, který Ježíš udělá.

⁹Vyptával se ho tedy mnohými slovy, ale on mu nic neodpověděl.

¹⁰Stáli tam však velekněží a zákoníci a usilovně ho obviňovali.

¹¹A tak jím Herodes se svými vojáky pohrdl, a když se mu dost naposmíval, oblékl ho do skvostného roucha a poslal ho zpět k Pilátovi.

¹²A toho dne se Pilát a Herodes spřátelili; předtím totiž byli spolu v nepřátelství.

¹³Tehdy Pilát svolal velekněze a přední muže i lid

¹⁴a řekl jim: “Přivedli jste mi tohoto člověka jako rozvraceče lidu; a hle, já jsem ho před vámi vyslechl a nenašel jsem na tom člověku žádnou vinu v tom, z čeho ho obviňujete.

¹⁵Dokonce ani Herodes ne, neboť jsem vás poslal k němu. Pohleďte, nespáchal nic, za co by si zasloužil smrt!

¹⁶Proto ho napomenu a propustím.”

¹⁷(Ve svátek jim totiž musel propouštět jednoho vězně.)

¹⁸Ale všichni společně vykřikli: “Odstraň tohoto a propusť nám Barabáše!”

¹⁹(Ten byl vsazen do vězení za nějakou vzpouru, která vznikla ve městě, a za vraždu.)

²⁰Pilát k nim tedy znovu promluvil, protože chtěl propustit Ježíše.

²¹Ale oni křičeli: “Ukřižuj, ukřižuj ho!”

²²On jim tedy řekl potřetí: “Ale co tento muž udělal zlého? Nenašel jsem na něm žádnou smrtelnou vinu. Proto ho napomenu a propustím!”

²³Ale oni naléhali velikým křikem a dožadovali se, aby byl ukřižován. A jejich hlasy i hlasy velekněží sílily.

²⁴Pilát tedy rozhodl, aby se stalo podle jejich žádosti,

²⁵a propustil jim toho, který byl vsazen do vězení za vzpouru a vraždu, o něhož žádali, ale Ježíše vydal jejich vůli.

²⁶A když ho odváděli, chytili nějakého Šimona Kyrénského, který šel z pole, a naložili mu kříž, aby ho nesl za Ježíšem.

²⁷Šlo za ním veliké množství lidu i ženy, které nad ním plakaly a naříkaly.

²⁸Ježíš se k nim obrátil a řekl: “Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale plačte nad sebou a nad svými dětmi.

²⁹Neboť hle, přicházejí dny, kdy řeknou: ‘Blaze neplodným a lůnům, která nerodila, a prsům, které nekojily!’

³⁰Tehdy začnou říkat horám: ‘Padněte na nás!’ A kopcům: ‘Přikryjte nás!’

³¹Když se totiž toto děje zelenému stromu, co se stane se suchým?”

³²A k popravě s ním byli vedeni ještě dva jiní, zločinci.

³³Když pak přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince - jednoho po pravici a druhého po levici.

³⁴Tehdy Ježíš řekl: “Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!” A když si dělili jeho šaty, házeli o ně los.

³⁵Lidé tam stáli a dívali se; a s nimi se mu vysmívali také přední muži, kteří říkali: “Jiné spasil, tak ať spasí sám sebe, jestliže je to Kristus, ten Boží Vyvolený!”

³⁶A vojáci se mu posmívali také. Přistupovali, nabízeli mu ocet

³⁷a říkali: “Jestli jsi ten židovský král, zachraň sám sebe!”

³⁸Byl nad ním také nápis, napsaný řeckými, latinskými a hebrejskými písmeny: “TOTO JE ŽIDOVSKÝ KRÁL.”

³⁹A jeden z těch zločinců, kteří viseli s ním, mu spílal a říkal: “Jestliže jsi Kristus, zachraň sám sebe i nás!”

⁴⁰Ale ten druhý mu odpověděl a káral ho slovy: “Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi ve stejném odsouzení!

⁴¹A my jistě trpíme spravedlivě, protože dostáváme, co si za své skutky zasloužíme, ale tenhle nic zlého neudělal.”

⁴²Tehdy řekl Ježíši: “Pane, vzpomeň si na mě, až přijdeš ve svém království.”