Lukáš 23:3-42

³Pilát pak otázal se ho, řka: Ty-li jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.

⁴I dí Pilát k předním kněžím a k zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku.

⁵Oni pak více se rozmáhali v křiku, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem.

⁶Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský.

⁷A když zvěděl, že by byl z panství Herodesova, poslal jej k Herodesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni.

⁸Herodes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, protože mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div od něho učiněný uzří.

⁹I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal.

¹⁰Stáli pak tu přední kněží a zákoníci, tuze na něj žalujíce.

¹¹A pohrdna jím Herodes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.

¹²I učiněni jsou přátelé Herodes s Pilátem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.

¹³Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid,

¹⁴Řekl k nim: Dali jste mi toho člověka, jako by lid odvracel po sobě, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku ve všem tom, což vy na něj žalujete.

¹⁵Ano ani Herodes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.

¹⁶Protož potresce ho, propustím jej.

¹⁷Musíval pak propouštěti jim v svátek jednoho vězně.

¹⁸Protož zkřikli spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabbáše.

¹⁹Kterýž byl pro svádu nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.

²⁰Tedy Pilát opět mluvil k nim, chtěje propustiti Ježíše.

²¹A oni vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj!

²²A on po třetí řekl k nim: Což jest pak zlého učinil tento? Jáť žádné příčiny smrti nenalézám na něm. Protož potresce ho, propustím.

²³Oni pak předce dotírali na něj křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich a předních kněží.

²⁴Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.

²⁵I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.

²⁶A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby jej nesl za Ježíšem.

²⁷I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréžto plakaly a kvílily ho.

²⁸A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačtež nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.

²⁹Nebo aj, přijdou dnové, v nichžto řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.

³⁰Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás!

³¹Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?

³²Vedeni pak byli s ním i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.

³³A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.

³⁴Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los.

³⁵I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.

³⁶Posmívali se také jemu žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,

³⁷A řkouce: Jsi-li ty ten král Židovský, spomoziž sám sobě.

³⁸A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.

³⁹Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.

⁴⁰A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení?

⁴¹Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil.

⁴²I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.