Lukáš 1:55-75

⁵⁵- jak mluvil k našim otcům - vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.”

⁵⁶Marie s ní pak zůstala asi tři měsíce a vrátila se do svého domu.

⁵⁷Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna.

⁵⁸A když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.

⁵⁹Osmého dne se pak stalo, že přišli to dítě obřezat a dávali mu jméno podle jeho otce, Zachariáš.

⁶⁰Jeho matka jim však odpověděla: “Ne, bude se jmenovat Jan.”

⁶¹Řekli jí: “Vždyť ve tvém rodu se tak nikdo nejmenuje!”

⁶²Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat.

⁶³On požádal o tabulku a napsal slova: “Jmenuje se Jan.” Všichni se podivili.

⁶⁴A jeho ústa se ihned otevřela a jeho jazyk se rozvázal a dobrořečil Bohu.

⁶⁵Tehdy na všechny jejich sousedy přišla bázeň a po celých judských horách se rozmlouvalo o všech těchto věcech.

⁶⁶Všichni, kteří o tom slyšeli, to ukládali ve svém srdci se slovy: “Co to bude za dítě?” A Pánova ruka byla s ním.

⁶⁷Jeho otec Zachariáš pak byl naplněn Duchem Svatým a prorokoval těmito slovy:

⁶⁸“Požehnaný Pán, Bůh Izraele, neboť nás navštívil a svému lidu způsobil vykoupení.

⁶⁹Vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, svého služebníka,

⁷⁰jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků, kteří byli od věků,

⁷¹o vysvobození od našich nepřátel a z ruky všech, kteří nás nenávidí,

⁷²aby prokázal milosrdenství našim otcům a vzpomenul na svou svatou smlouvu -

⁷³na přísahu, kterou přísahal Abrahamovi, našemu otci - že nám dá,

⁷⁴abychom vysvobozeni z ruky svých nepřátel beze strachu sloužili jemu

⁷⁵ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života.