Lukáš 15:1-23

¹Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli.

²I reptali farizeové a zákoníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá a jí s nimi.

³I pověděl jim podobenství toto, řka:

⁴Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?

⁵A nalezna, jistě by ji vložil na ramena svá s radostí.

⁶A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.

⁷Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, nežli nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.

⁸Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne?

⁹A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila.

¹⁰Takť pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím.

¹¹Řekl také Ježíš: Èlověk jeden měl dva syny.

¹²Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.

¹³A po nemnohých dnech, shromáždiv sobě všecko mladší syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, živ jsa prostopášně.

¹⁴A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.

¹⁵I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal do vsi své, aby pásl vepře.

¹⁶I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, a žádný nedával jemu.

¹⁷On pak přišed sám k sobě, řekl: Aj, jak mnozí čeledínové u otce mého hojnost mají chleba, a já tuto hladem mru!

¹⁸Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,

¹⁹A již více nejsem hoden slouti syn tvůj. Ale učiň mne jako jednoho z čeledínů svých.

²⁰I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím hnut jsa, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho.

²¹I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, a jižť nejsem hoden slouti syn tvůj.

²²I řekl otec služebníkům svým: Přineste roucho to první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.

²³A přivedouce tele tučné, zabijte, a hodujíce, buďme veseli.