Lukáš 8:9-32

⁹Jeho učedníci se ho tedy ptali: “Co je to za podobenství?”

¹⁰On řekl: “Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ale ostatním jen v podobenstvích, aby ‘hledíce neviděli a slyšíce nerozuměli’.”

¹¹“To podobenství tedy znamená: Zrno je Boží slovo

¹²a ti podél cesty jsou ti, kteří slyší, ale potom přichází ďábel a bere to slovo z jejich srdce, aby neuvěřili a nebyli spaseni.

¹³Ti na skále jsou ti, kteří když slyší slovo, s radostí je přijímají, ale nemají kořeny. Ti věří na čas, ale v době pokušení odpadají.

¹⁴To, které padlo mezi trní, jsou pak ti, kteří slyšeli, ale jak jdou za starostmi a bohatstvím a rozkošemi tohoto života, bývají udušeni a nepřinášejí užitek.

¹⁵Ale to v dobré zemi jsou ti, kteří když slyší slovo, udržují je v ušlechtilém a dobrém srdci a vytrvale přinášejí užitek.”

¹⁶“Nikdo, když rozsvítí lampu, nepřikrývá ji nádobou a nestaví ji pod postel, ale staví ji na stojan, aby ti, kteří vcházejí, viděli světlo.

¹⁷Není totiž nic tajného, co nebude zjeveno, ani nic skrytého, co nebude poznáno a nevyjde najevo.

¹⁸Proto dávejte pozor na to, jak posloucháte. Tomu, kdo má, totiž bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co si myslí, že má.”

¹⁹Tehdy za ním přišla jeho matka a bratři, ale kvůli zástupu se k němu nemohli dostat.

²⁰Oznámili mu tedy: “Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.”

²¹On jim však odpověděl: “Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a plní je.”

²²Jednoho z těch dnů se pak stalo, že nastoupil se svými učedníky na loď a řekl jim: “Přeplavme se přes jezero.” A tak vypluli.

²³A když se plavili, usnul. Tehdy se na jezero snesla větrná bouře a loď se naplňovala, takže byli v nebezpečí.

²⁴Přistoupili tedy a vzbudili ho se slovy: “Mistře, mistře, hyneme!” On však vstal, napomenul vítr a vzedmutí vod, a tak přestaly a nastal klid.

²⁵Tehdy jim řekl: “Kde je vaše víra?” A oni se strachem a úžasem říkali jeden druhému: “Kdo to tedy je, že přikazuje i větru a vodám a poslouchají ho?”

²⁶Tehdy se přeplavili do kraje Gadarenců, který je naproti Galileji.

²⁷A když vystoupil na zem, setkal se s ním jeden muž z toho města, který měl už dlouhou dobu démony. Nenosil žádné šaty ani nebydlel v domě, ale v hrobkách.

²⁸Když pak spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním a hlasitě zvolal: “Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, abys mě netrýznil!”

²⁹(Ježíš totiž přikazoval tomu nečistému duchu, aby z toho člověka vyšel. Mnohokrát se ho totiž zmocňoval, takže musel být spoutáván řetězy a hlídán v okovech, ale on ta pouta trhal a býval démonem hnán na poušť.)

³⁰Ježíš se ho tedy zeptal: “Jak se jmenuješ?” a on řekl: “Legie,” neboť do něj vstoupilo mnoho démonů.

³¹A ti ho prosili, aby jim nepřikazoval odejít do propasti.

³²Tehdy tam bylo veliké stádo vepřů pasoucích se na hoře, a tak ho prosili, aby jim dovolil vejít do nich. A on jim to dovolil.