Lukáš 20:14-28

¹⁴Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.

¹⁵A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?

¹⁶Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.

¹⁷A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.

¹⁸Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.

¹⁹I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.

²⁰Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.

²¹I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.

²²Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?

²³Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?

²⁴Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.

²⁵On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.

²⁶I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.

²⁷Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,

²⁸Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.