Jan 1:2-41

²To bylo na počátku u Boha.

³Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest.

⁴V něm život byl, a život byl světlo lidí.

⁵A to Světlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly.

⁶Byl člověk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan.

⁷Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom Světle, aby všickni uvěřili skrze něho.

⁸Nebyl on to Světlo, ale poslán byl, aby svědectví vydával o tom Světle.

⁹Tenť byl to pravé Světlo, jenž osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět.

¹⁰Na světě byl, a svět skrze něho učiněn jest, a svět ho nepoznal.

¹¹Do svého vlastního přišel, a vlastní jeho nepřijali ho.

¹²Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, totiž těm, kteříž věří ve jméno jeho,

¹³Kteřížto ne ze krví, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zplozeni jsou.

¹⁴A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi, (a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce,) plné milosti a pravdy.

¹⁵Jan svědectví vydával o něm, a volal, řka: Tentoť jest, o němž jsem pravil, že po mně přišed, předšel mne; nebo přednější jest nežli já.

¹⁶A z plnosti jeho my všickni vzali jsme, a to milost za milost.

¹⁷Nebo zákon skrze Mojžíše dán jest, ale milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se jest.

¹⁸Boha žádný nikdy neviděl, ale jednorozený Syn, kterýž jest v lůnu Otce, onť jest nám vypravil.

¹⁹A totoť jest svědectví Janovo, když poslali Židé z Jeruzaléma kněží a Levíty, aby se ho otázali: Ty kdo jsi?

²⁰I vyznal a nezapřel, a vyznal: Že já nejsem ten Kristus.

²¹I otázali se ho: Což pak? Eliáš jsi ty? I řekl: Nejsem. Tedy jsi ten Prorok? Odpověděl: Nejsem.

²²I řekli jemu: Kdožs pak? Ať odpověd dáme těm, kteříž nás poslali. Co pravíš sám o sobě?

²³Řekl: Já jsem hlas volajícího na poušti: Spravte cestu Páně, jakož pověděl Izaiáš prorok.

²⁴Ti pak, kteříž byli posláni, z farizeů byli.

²⁵I otázali se ho a řekli jemu: Pročež tedy křtíš, poněvadž ty nejsi Kristus, ani Eliáš, ani Prorok?

²⁶Odpověděl jim Jan, řka: Já křtím vodou, ale uprostřed vás stojí, jehož vy neznáte.

²⁷Ten ačkoli po mně přišel, však předšel mne, u jehožto obuvi já nejsem hoden rozvázati řeménka.

²⁸Toto v Betabaře stalo se za Jordánem, kdežto Jan křtil.

²⁹Druhého pak dne uzřel Jan Ježíše, an jde k němu. I dí: Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa.

³⁰Tentoť jest, o kterémž jsem já pravil, že za mnou jde muž, kterýž mne předšel; nebo přednější jest nežli já.

³¹A já jsem ho neznal, ale aby zjeven byl lidu Izraelskému, proto jsem já přišel, křtě vodou.

³²A svědectví vydal Jan, řka: Viděl sem Ducha sstupujícího jako holubice s nebe, a zůstal na něm.

³³A já jsem ho neznal, ale kterýž mne poslal křtíti vodou, ten mi řekl: Nad kýmž uzříš Ducha sstupujícího a zůstávajícího na něm, tenť jest, kterýž křtí Duchem svatým.

³⁴A já jsem viděl, a svědectví jsem vydal, že on jest ten Syn Boží.

³⁵Druhého pak dne opět stál Jan, a z učedlníků jeho dva,

³⁶A uzřev Ježíše, an se prochází, řekl: Aj, Beránek Boží.

³⁷I slyšeli ho dva učedlníci mluvícího, a šli za Ježíšem.

³⁸I obrátiv se Ježíš, a uzřev je, ani jdou za ním, dí jim:

³⁹Co hledáte? A oni řekli jemu: Rabbi, (jenž se vykládá: Mistře,) kde bydlíš?

⁴⁰Dí jim: Pojďte a vizte. I šli, aby viděli, kde by bydlil, a zůstali u něho ten den; neb bylo již okolo desáté hodiny.

⁴¹Byl pak Ondřej, bratr Šimona Petra, jeden ze dvou, kteříž byli to slyšeli od Jana, a šli za ním.