1Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:
2Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
3Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?
4Èili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?
5Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.
6Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.
7Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.
8Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.
9A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.
10Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.
11Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.
12Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.
13Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.
14Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.
15Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.
16V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.
17Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.
18Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.
19Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?
20Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
21Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
22Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
23Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
24Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
25Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
26Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
27Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
28Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
