1Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
2Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
3A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
4Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
5Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
6Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
7A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
8Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
9Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
10Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
11Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
12Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
13Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
14Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
15Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
16Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
17Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
18Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
19Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
20Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
21Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
22A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
23Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
24Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
25Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
26Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
27Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
28Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
29Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
30I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
31Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
32Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
33Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
34Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
35Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
36I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
37Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
38Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
39A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
40Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
41Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
42Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
43Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
