1Přednímu z kantorů, žalm Davidův.
2Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje.
3Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění.
4Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich.
5Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich.
6Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou běžeti maje.
7Od končin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do končin jejich, a ničeho není, což by se ukryti mohlo před horkostí jeho.
8Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým.
9Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči.
10Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví.
11Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů.
12Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má.
13Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných očisť mne.
14I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého.
15Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj.
