1Přednímu kantoru z synů Chóre, na šošannim, vyučující. Píseň o lásce.
2Vyneslo srdce mé slovo dobré, vypravovati budu písně své o králi, jazyk můj jako péro hbitého písaře.
3Krásnější jsi nad všecky syny lidské, rozlita jest i milost ve rtech tvých, proto že jest tobě požehnal Bůh až na věky.
4Připaš meč svůj na bedra, ó reku udatný, prokaž důstojnost a slávu svou.
5A v té slávě své šťastně vyjížděj s slovem pravdy, tichosti a spravedlnosti, a dokáže pravice tvá hrozných věcí.
6Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové, proniknou až k srdci nepřátel královských.
7Trůn tvůj, ó Bože, jest věčný a stálý, berla království tvého jestiť berla nejupřímější.
8Miluješ spravedlnost, a nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé.
9Mirra, aloe a kassia, všecka roucha tvá voní z paláců, z kostí slonových vzdělaných, nad ty, jenž tě obveselují.
10Dcery králů jsou mezi vzácnými tvými, přístojíť i manželka tobě po pravici v ryzím zlatě.
11Slyšiž, dcerko, a viz, a nakloň ucha svého, a zapomeň na lid svůj a na dům otce svého.
12I zalíbí se králi tvá krása; onť jest zajisté Pán tvůj, protož skláněj se před ním.
13Tuť i Tyrští s dary, před oblíčejem tvým kořiti se budou bohatí národové.
14Všecka slavná jest dcera královská u vnitřku, roucho zlatem vytkávané jest oděv její.
15V rouše krumpovaném přivedena bude králi, i panny za ní, družičky její, přivedeny budou k tobě.
16Přivedeny budou s radostí velikou a plésáním, a vejdou na palác královský.
17Místo otců svých budeš míti syny své, kteréž postavíš za knížata po vší zemi.
18V pamět uvoditi budu jméno tvé po všecky věky, pročež oslavovati tě budou národové na věky věků.
