1Přednímu z kantorů, synů Chóre, žalm.
2Laskavěs se, Hospodine, někdy ukazoval k zemi své, přivedls zase z vězení Jákoba.
3Odpustil jsi nepravost lidu svého, přikryls všeliký hřích jejich. Sélah.
4Zdržels všecken hněv svůj, odvrátils od zůřivosti prchlivost svou.
5Navratiž se zase k nám, ó Bože spasení našeho, a učiň přítrž hněvu svému proti nám.
6Zdaliž na věky hněvati se budeš na nás? A protáhneš zůřivost svou od národu do pronárodu?
7Zdaliž ty obrátě se, neobživíš nás, tak aby se lid tvůj veselil v tobě?
8Ukaž nám, Hospodine, milosrdenství své, a spasení své dej nám.
9Ale poslechnu, co říká Bůh ten silný, Hospodin. Jistě žeť mluví pokoj k lidu svému, a k svatým svým, než aby se nenavracovali zase k bláznovství.
10Zajisté žeť jest blízké těm, kteříž se ho bojí, spasení jeho, a přebývati bude sláva v zemi naší.
11Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobě políbení.
12Víra z země pučiti se bude, a spravedlnost s nebe vyhlédati.
13Dáť také Hospodin i časné dobré, tak že země naše vydá úrody své.
14Způsobí to, aby spravedlnost před ním šla, když obrátí k cestě nohy své.
