1Píseň a žalm Azafův.
2Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože silný.
3Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy.
4Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš,
5Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova.
6Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali,
7Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští,
8Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými.
9Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. Sélah.
10Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon,
11Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země.
12Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich.
13Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží.
14Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem.
15Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory,
16Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je.
17Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine.
18Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou.
19A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí.
