1Potom odtud odešel a přišel do svého domovského města a jeho učedníci šli s ním.
2Když nastala sobota, začal učit v synagoze; a mnozí, kteří ho slyšeli, žasli a říkali: “Odkud to má? A co to dostal za moudrost? A jak to, že se skrze jeho ruce dějí takové zázraky?
3Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Jozese, Judy a Šimona? A nejsou snad jeho sestry tady s námi?” A tak se nad ním pohoršovali.
4Ježíš jim tedy řekl: “Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti, mezi svými příbuznými a ve svém domě.”
5A nemohl tam udělat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je.
6Podivil se tedy nad jejich nevěrou a začal obcházet okolní městečka a učit.
7Potom k sobě svolal dvanáct učedníků a začal je vysílat po dvou. Dal jim moc nad nečistými duchy
8a přikázal jim, aby si na cestu nebrali nic kromě hole: ani mošnu, ani chléb, ani peníze do opasku,
9ale aby měli obuté sandále a neoblékali si dvě košile.
10Řekl jim také: “Kamkoli vejdete do domu, tam zůstaňte, dokud odtamtud nevyjdete.
11A kdekoli by vás nepřijali a neposlouchali by vás, vyjděte odtamtud a vyklepte prach ze svých nohou na svědectví proti nim. Amen, říkám vám, že Sodomě a Gomoře bude v soudný den lehčeji než tomu městu.”
12A tak vyšli a kázali, aby lidé činili pokání.
13Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali.
14Tehdy o něm uslyšel i král Herodes (protože jeho jméno se stalo známým) a řekl: “Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto se skrze něj dějí zázraky!”
15Jiní však říkali: “Je to Eliáš” a jiní říkali: “Je to prorok jako jeden z těch dávných proroků.”
16Když to však uslyšel Herodes, řekl: “To je ten Jan, kterého jsem sťal. Byl vzkříšen z mrtvých!”
17Herodes totiž sám poslal, zatkl Jana a spoutal ho ve vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože se s ní oženil.
18Jan totiž Herodovi říkal: “Není ti dovoleno mít manželku svého bratra!”
19Herodias to tedy měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla.
20Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a tak ho chránil. Když ho slyšel, mnoho věcí i dělal a poslouchal ho rád.
21Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje.
22Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho spoluhodovníkům a král té dívce řekl: “Pros mne, o cokoli chceš, a dám ti to.”
23A přísahal jí: “O cokoli bys mne poprosila, to ti dám, až do polovice svého království.”
24Odešla tedy a řekla své matce: “O co mám poprosit?” A ona řekla: “O hlavu Jana Křtitele.”
25Hned tedy se spěchem přišla ke králi a prosila ho: “Chci, abys mi ihned dal na míse hlavu Jana Křtitele.”
26A král se velmi zarmoutil, ale kvůli svým přísahám a spoluhodovníkům ji nechtěl odmítnout.
27A tak ten král hned poslal kata a přikázal, aby přinesl Janovu hlavu. A ten odešel, sťal ho ve vězení
28a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta dívka ji dala své matce.
29Když to potom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pochovali je do hrobu.
30Potom se apoštolové sešli k Ježíši a oznámili mu všechno, co dělali i co učili.
31Tehdy jim řekl: “Pojďte jen vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.” Těch, kdo k nim přicházeli a zase odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo.
32Odpluli tedy o samotě lodí na pusté místo.
33Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky, předešli je a sešli se k němu.
34Když pak Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí a byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. Tehdy je začal učit mnoha věcem.
35A když už se připozdilo, přišli k němu jeho učedníci a řekli: “Tohle místo je pusté a už je moc hodin.
36Propusť je, ať odejdou do okolních statků a vesnic a nakoupí si chléb, protože nemají co jíst.”
37On jim ale odpověděl: “Vy jim dejte najíst.” Řekli mu: “Máme jít a nakoupit chléb za dvě stě denárů a dát jim najíst?”
38On jim řekl: “Kolik máte chlebů? Jděte a podívejte se.” Když to zjistili, řekli: “Pět, a dvě ryby.”
39Tehdy jim přikázal, aby všechny posadili po skupinách na zelené trávě.
40Rozložili se tedy v řadách po stu a po padesáti lidech.
41Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a nalámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. A ty dvě ryby rozdělil všem.
42A tak se všichni najedli a byli nasyceni.
43Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb.
44A těch, kteří ty chleby jedli, bylo kolem pěti tisíc mužů.
45Potom hned své učedníky přinutil, aby nastoupili na loď a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě, než on rozpustí zástup.
46A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.
47Když pak nastal večer, byla loď uprostřed moře a on sám na zemi.
48A uviděl je, jak se úmorně plaví, protože jeli proti větru. Při čtvrté noční hlídce pak k nim přicházel pěšky po moři a chtěl je minout,
49ale oni, když ho uviděli, jak kráčí po moři, mysleli, že je to přízrak, a vykřikli strachy.
50Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. Ale on s nimi hned promluvil a řekl jim: “Vzmužte se, to jsem já! Nebojte se.”
51A nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. A oni ještě daleko víc sami v sobě žasli a divili se.
52Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů, protože jejich srdce bylo ztvrdlé.
53A když se přeplavili, přijeli do genezaretské země a přistáli.
54A jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali
55a oběhli celý ten kraj a začali na nosítkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je.
56A kamkoli přišel, do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na tržištích a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.
