1Potom vstal, odešel odtud a krajinou za Jordánem přišel do judského kraje. Tam se k němu znovu sešly zástupy a on je podle svého zvyku opět učil.
2Tehdy k němu přišli farizeové a pokoušeli ho otázkou: “Smí muž propustit manželku?”
3On jim však odpověděl: “Co vám přikázal Mojžíš?”
4Oni řekli: “Mojžíš nám dovolil napsat potvrzení o rozvodu a tak ji propustit.”
5Ježíš jim tedy odpověděl: “To přikázání vám napsal kvůli tvrdosti vašeho srdce.
6Ale od počátku stvoření je Bůh ‘učinil muže a ženu’.
7‘Proto člověk opustí svého otce i matku a přilne ke své manželce.
8A ti dva budou jedno tělo,’ takže už nejsou dva, ale jedno tělo.
9Co tedy Bůh spojil, ať člověk nerozděluje.”
10Když potom byli v domě, učedníci se ho na tu věc vyptávali znovu.
11Řekl jim tedy: “Kdokoli by propustil svou manželku a vzal si jinou, cizoloží proti ní.
12A jestliže by žena propustila svého muže a vdala se za jiného, cizoloží.”
13Tehdy k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotkl, ale učedníci přísně napomínali ty, kteří je přinášeli.
14Když to ale uviděl Ježíš, rozhořčil se a řekl jim: “Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, protože takovým patří Boží království.
15Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něho nevejde.”
16Tehdy je bral do náručí, pokládal na ně ruce a žehnal jim.
17Když potom vycházel na cestu, přiběhl jeden muž, poklekl před ním a ptal se ho: “Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?”
18Ježíš mu však řekl: “Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jediný - Bůh.
19Přikázání znáš: ‘Abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal falešné svědectví, nepodvedl; cti svého otce i matku.’”
20On mu odpověděl: “Mistře, to všechno jsem dodržoval odmalička.”
21A když se na něho Ježíš podíval, zamiloval si ho a řekl mu: “Jedno ti schází - jdi, prodej všechno, co máš, a dej chudým a budeš mít poklad v nebi. A pojď, vezmi kříž a následuj mne.”
22Ale on se z těch slov zarmoutil a smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.
23A když se Ježíš rozhlédl, řekl svým učedníkům: “Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!”
24Učedníci však nad těmi jeho slovy užasli. Ježíš jim tedy znovu odpověděl: “Synové, jak těžké je pro ty, kdo spoléhají na bohatství, vejít do Božího království.
25Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království.”
26Oni si tedy mezi sebou v nesmírném úžasu řekli: “Kdo tedy může být spasen?”
27Ježíš se na ně podíval a řekl: “U lidí je to nemožné, ale ne u Boha, protože u Boha je možné všechno.”
28Petr mu tedy začal říkat: “Pohleď, my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.”
29Ježíš odpověděl: “Amen, říkám vám, že není nikdo, kdo by opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo ženu nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu
30a nepřijal by nyní v tomto čase stokrát tolik domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováním a v nadcházejícím věku věčný život.
31Mnozí první však budou poslední a poslední první.”
32Tehdy byli na cestě vzhůru do Jeruzaléma a Ježíš šel napřed. Byli ohromeni, a jak šli za ním, báli se. Vzal tedy těch dvanáct znovu k sobě a začal jim říkat, co se mu má stát:
33“Hle, jdeme do Jeruzaléma a tam bude Syn člověka vydán velekněžím a zákoníkům. Odsoudí ho k smrti, vydají ho pohanům,
34budou se mu vysmívat, zbičují ho, poplivou ho a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.”
35Tehdy k němu přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan se slovy: “Mistře, chceme, abys pro nás udělal, o cokoli tě poprosíme.”
36Řekl jim tedy: “Co chcete, abych pro vás udělal?”
37Oni mu řekli: “Dej nám, abychom mohli sedět ve tvé slávě jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.”
38Ale Ježíš jim řekl: “Vy nevíte, o co prosíte. Můžete pít kalich, který já piji, a být pokřtěni křtem, kterým se já křtím?”
39Oni mu řekli: “Můžeme.” Ježíš jim však řekl: “Budete pít kalich, který já piji, a budete pokřtěni křtem, kterým se já křtím;
40avšak dát vám sedět po mé pravici nebo levici, to není má věc, ale patří těm, pro které je to připraveno.”
41A když to uslyšelo ostatních deset, začali se na Jakuba a Jana hněvat.
42Ježíš je však zavolal k sobě a řekl jim: “Víte, že ti, kterým se líbí vládnout nad národy, nad nimi panují a jejich velikáni nad nimi užívají moc.
43Tak to ale mezi vámi nebude. Kdokoli by mezi vámi chtěl být veliký, bude vaším služebníkem,
44a kdokoli by mezi vámi chtěl být první, bude otrokem všech.
45Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.”
46Potom přišli do Jericha. A když se svými učedníky a s velikým zástupem lidí vycházel z Jericha, seděl u cesty slepý Bartimeus, Timeův syn, a žebral.
47Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal křičet a říkat: “Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!”
48Mnozí ho přísně napomínali, aby mlčel, ale on křičel ještě více: “Synu Davidův, smiluj se nade mnou!”
49Ježíš se tedy zastavil a řekl, ať ho zavolají. A když toho slepce volali, říkali mu: “Buď dobré mysli! Vstávej, volá tě!”
50Odhodil tedy svůj plášť, vstal a přišel k Ježíši.
51Ježíš mu odpověděl: “Co chceš, abych pro tebe udělal?” Ten slepec mu řekl: “Rabboni, ať vidím!”
52Tehdy mu Ježíš řekl: “Jdi, tvá víra tě uzdravila.” A on ihned prohlédl a následoval Ježíše na cestě.
