1Tehdy k nim začal mluvit v podobenstvích: “Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž. Potom ji pronajal vinařům a odešel na cestu.
2A když byl čas vinobraní, poslal k těm vinařům služebníka, aby od vinařů převzal díl z úrody vinice.
3Oni ho však vzali, zbili a poslali pryč s prázdnou.
4A tak k nim znovu poslal jiného služebníka. Toho kamenovali, poranili na hlavě a poslali pryč zohaveného.
5Poslal tedy opět jiného. A toho zabili a mnoho jiných také. Některé bili a jiné zabíjeli.
6Měl ale ještě jediného syna, svého milovaného, a tak k nim nakonec poslal jeho se slovy: ‘Mého syna budou mít ve vážnosti.’
7Ale ti vinaři řekli jedni druhým: ‘Tohle je dědic, pojďte, zabijme ho a dědictví bude naše.’
8A tak ho vzali, zabili a vyhodili z vinice ven.
9Co tedy udělá pán té vinice? Přijde a zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.
10Nečetli jste snad Písmo? ‘Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním kamenem klenby.
11Stalo se to od Pána a je to v našich očích div.’”
12Chtěli ho tedy zatknout, ale zalekli se zástupu. Poznali totiž, že to podobenství řekl o nich. A tak ho nechali a odešli.
13Potom k němu poslali některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.
14Přišli tedy a řekli mu: “Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo, ale pravdivě učíš Boží cestě. Je správné dávat císaři daň nebo ne? Máme dávat nebo nedávat?”
15On ale znal jejich pokrytectví a řekl jim: “Proč mě pokoušíte? Přineste mi peníz, ať se podívám.”
16A když ho přinesli, řekl jim: “Čí je tento obraz a nápis?” Řekli mu: “Císařův.”
17Ježíš jim tedy odpověděl: “Dejte to, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.” A nad tím se podivili.
18Potom k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:
19“Mistře, Mojžíš nám napsal, že kdyby něčí bratr zemřel a zanechal po sobě manželku, ale neměl by děti, ať si jeho ženu vezme jeho bratr a vzbudí svému bratru potomka.
20Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel a nezanechal potomka.
21A když si ji vzal druhý, také zemřel a nezanechal potomka. A stejně tak třetí.
22A tak ji mělo všech sedm, ale nezanechali potomka. Poslední ze všech pak zemřela i ta žena.
23Až tedy při vzkříšení vstanou z mrtvých, kterého z nich bude manželkou? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!”
24Ježíš jim však odpověděl: “Nebloudíte snad proto, že neznáte Písma ani Boží moc?
25Vždyť až lidé vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebi.
26Ale o mrtvých, že vstávají - copak jste nečetli v Mojžíšově knize, jak k němu Bůh promluvil z keře? Řekl mu: ‘Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.’
27On není Bohem mrtvých, ale Bohem živých! Proto jste ve velikém bludu.”
28A když jeden ze zákoníků uslyšel, jak se spolu hádají, a poznal, že jim dobře odpověděl, přistoupil a zeptal se ho: “Které přikázání je ze všech nejpřednější?”
29Ježíš mu odpověděl: “Nejpřednější ze všech je přikázání: ‘Slyš, Izraeli: Pán, náš Bůh, je jeden Pán.
30Proto budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a ze vší své síly.’ To je první přikázání.
31A druhé, podobné, je toto: ‘Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.’ Žádné přikázání není větší než tato dvě.”
32A ten zákoník mu řekl: “Mistře, to jsi opravdu řekl dobře, neboť Bůh je jeden a kromě něj není žádný jiný.
33A milovat ho celým srdcem, celým rozumem, celou duší a ze vší síly a milovat svého bližního jako sám sebe, to je nade všechny zápaly a oběti.”
34A když Ježíš uviděl, že mu odpověděl rozumně, řekl mu: “Nejsi daleko od Božího království.” A nikdo se ho už neodvažoval na nic zeptat.
35Když potom Ježíš vyučoval v chrámu, odpověděl: “Jak mohou zákoníci říkat, že Kristus je Davidův syn?
36Vždyť sám David řekl v Duchu Svatém: ‘Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.’
37Když ho tedy sám David nazývá Pánem, jak může být Kristus jeho syn?” A veliký zástup ho rád poslouchal.
38Ve svém vyučování jim tedy říkal: “Varujte se zákoníků, kteří se chtějí procházet ve slavnostních pláštích a být zdraveni na tržištích,
39sedět na předních sedadlech ve shromážděních a na čestných místech při večeřích,
40kteří vyjídají domy vdov a předstírají dlouhé modlitby. Ti dostanou těžší rozsudek.”
41Potom se posadil naproti pokladnici a díval se, jak do ní lidé házejí peníze. A mnoho bohatých tam házelo hodně.
42Když pak přišla jedna chudá vdova, hodila tam dva haléřky (což je jeden čtvrťák).
43Tehdy svolal své učedníky a řekl jim: “Amen, říkám vám, že tato chudá vdova dala více než všichni, kdo házeli peníze do pokladnice.
44Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí.”
