1Tehdy začal znovu vyučovat u moře. Shromáždil se k němu tak obrovský zástup, že nastoupil do lodi na moři a posadil se; a celý ten zástup byl na zemi u moře.
2Učil je v podobenstvích mnoha věcem a ve svém vyučování jim řekl:
3“Slyšte: Hle, vyšel rozsévač, aby rozsíval.
4A při tom rozsívání se stalo, že některé semeno padlo podél cesty a přiletěli nebeští ptáci a sezobali je.
5Jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země, a ihned vzešlo, protože nemělo hloubku země.
6Když pak vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.
7Jiné zase padlo do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je a nevydalo úrodu.
8Jiné však padlo do dobré země a vydalo vzhůru vystupující a rostoucí úrodu. Některé přineslo třicetinásobek, jiné šedesátinásobek a jiné stonásobek.”
9Tehdy jim řekl: “Kdo má uši k slyšení, ať slyší.”
10A jakmile byl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním spolu s dvanácti, na to podobenství.
11Řekl jim tedy: “Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ale těm, kdo jsou mimo něj, se to všechno děje v podobenstvích,
12aby ‘Hledíce hleděli, ale neviděli a slyšíce slyšeli, ale nerozuměli, aby se snad neobrátili a nebyly jim odpuštěny hříchy.’”
13Tehdy jim řekl: “Vy to podobenství nechápete? Jak tedy porozumíte všem podobenstvím?
14Ten rozsévač rozsívá slovo.
15A ti podél cesty, kde se rozsívá slovo, jsou tito: Jakmile uslyší, ihned přichází Satan a bere to slovo, které bylo zaseto do jejich srdcí.
16A podobně ti, kteří jsou osíváni na skalnaté půdě, jsou tito: Jakmile to slovo uslyší, hned ho s radostí přijímají,
17ale nemají v sobě kořen a jsou nestálí. Když potom kvůli tomu slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned se pohoršují.
18A další jsou ti, kteří jsou osíváni do trní: To jsou ti, kteří slyší slovo,
19ale pak přicházejí starosti tohoto světa, oklamání bohatstvím a chtivost po dalších věcech a dusí to slovo, takže se stává neplodným.
20A toto jsou ti, kteří jsou oseti na dobré půdě: Slyší slovo, přijímají je a přinášejí úrodu - jedno třicetinásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné stonásobnou.”
21Dále jim řekl: “Přichází snad světlo proto, aby bylo postaveno pod nádobu nebo pod postel? Nemá být postaveno na stojan?
22Není totiž nic skrytého, co by nemělo být zjeveno, ani nic tak utajeného, aby to nevyšlo najevo.
23Má-li někdo uši k slyšení, ať slyší!”
24Řekl jim také: “Dávejte pozor na to, co posloucháte. Jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno a vám poslouchajícím bude přidáno.
25Tomu, kdo má, totiž bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.”
26Potom řekl: “Boží království působí tak, jako když člověk hodí zrno na zem
27a spí a vstává ve dne i v noci a to zrno klíčí a roste, a on neví jak.
28Země totiž plodí úrodu sama - nejdříve stéblo, potom klas a potom zralé obilí v klasu.
29A když úroda dozraje, ihned přiloží srp, protože nastala sklizeň.”
30Řekl také: “K čemu přirovnáme Boží království? Jakým podobenstvím ho představíme?
31Je jako zrnko hořčice, které když je zaseto do země, je nejmenší ze všech semen na zemi.
32Když je však zaseto, roste, až je větší než všechny byliny a vypouští veliké větve, takže i nebeští ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.”
33A mluvil jim slovo v mnoha takových podobenstvích, tak jak byli schopni rozumět.
34Nemluvil k nim jinak než v podobenstvích, ale svým učedníkům všechno v soukromí vysvětloval.
35Toho dne, když už nastal večer, jim řekl: “Přeplavme se na druhou stranu.”
36Nechali tedy zástup na břehu a vzali ho, jak byl, na loďce. A byly s ním i jiné loďky.
37Tehdy nastala veliká větrná bouře a vlny se valily na loď, takže se loď již naplňovala.
38On ale spal na polštáři na lodní zádi, a tak ho vzbudili a řekli mu: “Mistře, ty nedbáš na to, že hyneme?”
39Když se tedy probudil, napomenul vítr a řekl moři: “Zmlkni, utiš se!” A vítr se utišil a nastal naprostý klid.
40Tehdy jim řekl: “Proč se tak bojíte? Jakto, že nemáte víru?”
41A oni dostali veliký strach a říkali jeden druhému: “Kdo to tedy je, že ho poslouchá i vítr a moře?”
