Lukáš 18:11-24

¹¹Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: ‘Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, rváči, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento celník.

¹²Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všeho, co vlastním...’

¹³Celník však stál opodál a nechtěl ani oči k nebi pozvednout, ale bil se do prsou se slovy: ‘Bože, buď milostivý ke mně hříšnému!’

¹⁴Říkám vám, že tento muž odešel do svého domu ospravedlněn spíše než tamten. Každý, kdo se povyšuje, totiž bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.”

¹⁵Přinášeli tedy k němu i novorozence, aby se jich dotýkal. Když to však uviděli učedníci, přísně je napomínali.

¹⁶Ježíš je ale zavolal a řekl: “Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království.

¹⁷Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něho nevejde.”

¹⁸Tehdy se ho jeden přední muž zeptal: “Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?”

¹⁹Ale Ježíš mu řekl: “Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jediný - Bůh.

²⁰Přikázání znáš: abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal falešné svědectví; cti svého otce i svou matku.”

²¹A on řekl: “To všechno jsem dodržoval odmalička.”

²²Když to pak Ježíš uslyšel, řekl mu: “Chybí ti ještě jedno. Všechno, co máš, prodej a rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi. A pojď, následuj mne.”

²³Ale on, když to uslyšel, velice se zarmoutil. Byl totiž nesmírně bohatý.

²⁴Když tedy Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil, řekl: “Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!