13A hle, dva z nich šli toho dne do vesnice jménem Emauzy, která byla vzdálená šedesát honů od Jeruzaléma,
14a hovořili spolu o tom všem, co se přihodilo.
15A když takto hovořili a uvažovali, stalo se, že sám Ježíš se přiblížil a šel s nimi.
16Ale jejich oči byly drženy, aby ho nepoznali.
17Řekl jim tedy: “Co je to za věci, o kterých spolu cestou rozmlouváte a jste smutní?”
18Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: “Ty jsi jediný cizinec v Jeruzalémě, že ses nedozvěděl o tom, co se tam v těchto dnech stalo?”
19A on jim řekl: “O čem?” Řekli mu tedy: “O Ježíši Nazaretském, který byl prorok, muž mocný ve skutku i slovu před Bohem i přede vším lidem;
20jak ho velekněží a naši představení vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho.
21My jsme však doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. A k tomu všemu je to dnes už třetí den, co se to stalo.
22Ale i některé z našich žen nás ohromily. Byly ráno u hrobu,
23a když nenašly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že žije.
24Někteří z našich tedy šli ke hrobu a našli všechno tak, jak řekly ženy, ale jeho neviděli.”
25On jim tedy řekl: “nechápaví a srdcem pomalí věřit všemu tomu, co mluvili proroci!
26Copak Kristus nemusel vytrpět tyto věci a vejít do své slávy?”