Lukáš 1:1-53

¹Poněvadž se mnozí pokusili po pořádku sepsat vyprávění o těch věcech, ve kterých my máme plnou jistotu

²(neboť nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky toho Slova),

³zdálo se i mně dobré, abych ti o tom po pořádku napsal, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno od začátku pečlivě vyhledal,

⁴abys poznal hodnověrnost těch věcí, jimž jsi byl naučen.

⁵Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášovy kněžské třídy, a jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta.

⁶Oba byli v Božích očích spravedliví a chodili bezúhonně ve všech Pánových přikázáních a ustanoveních.

⁷Neměli však dítě, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.

⁸A když konal kněžskou službu před Bohem podle pořadí své třídy, stalo se,

⁹že na něj podle zvyku kněžského úřadu padl los, aby vešel do Pánova chrámu a obětoval kadidlo.

¹⁰Venku pak stálo veliké množství lidí modlících se v hodině zapálení kadidla.

¹¹Tehdy se mu ukázal Pánův anděl stojící vpravo od kadidlového oltáře.

¹²Když ho Zachariáš spatřil, zděsil se a padl na něj strach.

¹³Anděl mu však řekl: “Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena a Alžběta, tvá manželka, ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.

¹⁴Z toho se budeš radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí.

¹⁵Neboť bude veliký v Pánových očích a nebude pít víno ani opojný nápoj a bude naplněn Duchem Svatým už z lůna své matky.

¹⁶A mnohé ze synů Izraele obrátí k Pánu, jejich Bohu.

¹⁷On půjde před jeho tváří v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.”

¹⁸Zachariáš tedy řekl andělu: “Podle čeho to poznám? Vždyť jsem stařec a také má manželka je v pokročilém věku.”

¹⁹Anděl mu odpověděl: “Já jsem Gabriel, ten, který stojí před Boží tváří, a byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tyto radostné zprávy.

²⁰A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svém čase naplní.”

²¹A lidé venku čekali na Zachariáše a divili se, že se tak zdržuje v chrámu.

²²Když pak vyšel, nemohl k nim promluvit. A tak poznali, že v chrámu spatřil vidění, neboť se s nimi dorozumíval posunky a zůstával němý.

²³Stalo se pak, že po naplnění dnů své služby odešel do svého domu.

²⁴Jeho manželka Alžběta po těch dnech počala a tajila se s tím pět měsíců se slovy:

²⁵“Takto se ke mně zachoval Pán ve dnech, kdy na mě pohlédl a zbavil mě pohany mezi lidmi.”

²⁶V šestém měsíci pak byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města jménem Nazaret

²⁷k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. A jméno té panny bylo Marie.

²⁸A když k ní přišel, řekl: “Zdravím tě, milostí obdařená, Pán s tebou! Jsi požehnaná mezi ženami!”

²⁹Ale když ho spatřila, byla z jeho slov rozrušena a přemýšlela, co to bylo za pozdrav.

³⁰Anděl jí tedy řekl: “Neboj se, Marie, vždyť jsi u Boha nalezla milost.

³¹Hle, počneš v lůnu a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.

³²Ten bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího a Pán, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida.

³³Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho království nebude mít konce.

³⁴Marie však řekla andělu: “Jak se to stane, když dosud nepoznávám muže?”

³⁵Anděl jí odpověděl: “Sestoupí na tebe Duch Svatý a zastíní tě moc Nejvyššího; proto také to svaté, co se z tebe narodí, bude nazýváno Syn Boží.

³⁶A pohleď, tvá příbuzná Alžběta, o které říkali, že je neplodná, ta také počala syna, i ve svém stáří - a je v šestém měsíci,

³⁷neboť u Boha nebude nemožné žádné slovo.”

³⁸Tehdy Marie řekla: “Pohleď, jsem služebnice Pána. Ať se mi stane podle tvého slova!” A anděl od ní odešel.

³⁹V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova.

⁴⁰Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.

⁴¹A jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, stalo se, že děťátko v jejím lůnu poskočilo a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým.

⁴²Tehdy hlasitě zvolala: “Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna!

⁴³Ale proč je mi dáno, že matka mého Pána přišla ke mně?

⁴⁴Vždyť jakmile vešel zvuk tvého pozdravu do mých uší, poskočilo děťátko v mém lůnu radostí.

⁴⁵A blaze té, která uvěřila, neboť se naplní to, co jí bylo řečeno od Pána.”

⁴⁶Tehdy Marie řekla: “Má duše velebí Pána

⁴⁷a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,

⁴⁸neboť pohlédl na ponížení své služebnice. Hle, od nynějška mne budou blahoslavit všechna pokolení,

⁴⁹neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný, jehož jméno je svaté

⁵⁰a jehož milosrdenství k těm, kteří se ho bojí, trvá od pokolení do pokolení.

⁵¹Svou paží dokázal moc, rozptýlil pyšné v myšlení jejich srdce.

⁵²Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil.

⁵³Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.