32Jakmile tedy Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla k jeho nohám a řekla mu: “Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.”
33Když tedy Ježíš spatřil, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu zasténal a zarmoutil se.
34Potom řekl: “Kam jste ho položili?” Řekli mu: “Pane, pojďa podívej se.”
35Ježíš se rozplakal.
36Židé tedy řekli: “Hleďte, jak ho měl rád!”
37Někteří z nich však řekli: “Nemohl snad ten, kdo otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?”
38Ježíš tedy znovu sám v sobě zasténal a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.
39Ježíš řekl: “Odvalte ten kámen.” Marta, sestra toho mrtvého, mu řekla: “Pane, už zapáchá, vždyť je v hrobě čtvrtý den!”
40Ježíš jí řekl: “Neřekl jsem ti, že budeš-li věřit, uvidíš Boží slávu?”
41Zvedli tedy kámen z místa, kde byl ten mrtvý pochován. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: “Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel.
42Já vím, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě poslal.”
43A když to řekl, zavolal mocným hlasem: “Lazare, pojď ven!”
44A ten, který zemřel, vyšel ven. Měl ruce i nohy svázané plátny a jeho tvář byla ovinuta rouškou. Ježíš jim řekl: “Rozvažte ho a nechte ho odejít.”
45Tehdy mnozí z těch Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, uvěřili v něho.
46Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš udělal.
47Velekněží a farizeové tedy shromáždili veleradu a říkali: “Co uděláme? Vždyť tento člověk dělá mnoho zázraků!
48Jestli ho tak necháme, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou nám naše místo i národ!”
49Avšak jeden z nich, Kaifáš, který byl toho roku nejvyšším knězem, jim řekl: “Vy nic nevíte!
50Ani nepomyslíte, že je pro nás prospěšné, aby jeden člověk zemřel za lid a ne aby celý tento národ zahynul.”
51To však neřekl sám od sebe, ale protože byl toho roku nejvyšším knězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za tento národ.
52A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti v jedno.
53Od toho dne tedy byli dohodnuti, že ho zabijí.
54Ježíš proto už nechodil mezi Židy veřejně, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam pobýval se svými učedníky.
55A byla blízko židovská Veliká noc. Mnozí z toho kraje tedy před Velikou nocí putovali vzhůru do Jeruzaléma, aby se očistili.
Jan 11
Jan 11:32-55