Žalmy 62:4-11

⁴Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.

⁵Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.

⁶Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

⁷Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.

⁸V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.

⁹Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.

¹⁰Jistě žeť jsou marnost synové lidští, a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.

¹¹Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.