Římanům 1:10-22

¹⁰když ve svých modlitbách žádám, aby se mi někdy už konečně podařilo přijít z Boží vůle k vám.

¹¹Neboť vás toužím vidět, abych vám předal nějaký duchovní dar k vašemu posílení,

¹²to jest abych byl spolu s vámi potěšen skrze vaši i moji společnou víru.

¹³Nechci však bratři, abyste nevěděli, že jsem se mnohokrát rozhodl přijít k vám (ale až dosud jsem měl překážky), abych měl nějaké ovoce i mezi vámi, tak jako i mezi ostatními národy.

¹⁴Jsem dlužníkem Řeků i cizích národů, jak moudrých, tak nemoudrých,

¹⁵takže pokud se mne týče, jsem připraven kázat evangelium i vám, kteří jste v Římě.

¹⁶Nestydím se totiž za Kristovo evangelium, neboť je to Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida, ale i Řeka.

¹⁷Neboť v něm je zjevena Boží spravedlnost z víry k víře, jak je napsáno: “Spravedlivý pak bude žít z víry.”

¹⁸Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří zadržují pravdu nepravostí.

¹⁹Vždyť to, co může být o Bohu poznáno, je jim zjevné, Bůh jim to přece zjevil.

²⁰Jeho neviditelné znaky, totiž ta jeho věčná moc a božství, jsou přece od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.

²¹Protože když poznali Boha, neoslavovali ho jako Boha, ani nebyli vděční, ale ve svých myšlenkách propadli marnosti a jejich nerozumné srdce bylo zatemněno.

²²Prohlašují se za moudré, ale stali se blázny.