1Co tedy řekneme? Čeho dosáhl Abraham, náš otec podle těla?
2Byl-li totiž Abraham ospravedlněn na základě skutků, má se čím chlubit, ale ne před Bohem!
3Neboť co říká Písmo? “Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to počteno za spravedlnost.”
4Tomu, kdo koná skutky, se nepočítá odplata podle milosti, ale podle dluhu.
5Avšak tomu, kdo nekoná skutky, ale věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, se počítá jeho víra za spravedlnost.
6Právě tak i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků:
7“Blaze těm, kterým byly odpuštěny nepravosti a jejichž hříchy byly přikryty.
8Blaze muži, kterému Pán už nepočítá hřích.”
9Vztahuje se tedy toto blahoslavení na obřízku, anebo i na neobřízku? Říkáme přece, že Abrahamovi byla víra počtena za spravedlnost.
10Jak mu tedy byla počtena? Když byl obřezán, anebo ještě neobřezán? Nebylo to v obřízce, ale před obřezáním!
11A znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl už před obřezáním, aby byl otcem všech, kdo věří v neobřízce, aby i jim byla přičtena spravedlnost,
12a otcem obřízky těch, kdo nejsou jen z obřízky, ale kteří také kráčí ve šlépějích víry našeho otce Abrahama, která byla před obřezáním.
13Neboť zaslíbení, že bude dědicem světa, nebylo Abrahamovi a jeho semeni dáno skrze Zákon, ale skrze spravedlnost víry.
14Jestliže jsou totiž dědici ti, kteří jsou ze Zákona, pak je zmařena víra a zrušeno zaslíbení.
15(Zákon přece působí hněv; neboť kde není Zákon, není ani přestoupení.)
16Je proto z víry, aby bylo podle milosti, aby zaslíbení bylo jisté všemu semeni, nejen tomu, které je ze Zákona, ale také tomu, které je z Abrahamovy víry. Vždyť on je otcem nás všech
17(jak je napsáno: “Ustanovil jsem tě otcem mnohých národů”) před Bohem, kterému uvěřil, který obživuje mrtvé a povolává věci, které nejsou, jako by byly.
18Abraham uvěřil v naději proti vší naději, takže se stal otcem mnohých národů podle toho výroku: “Tolik bude tvého semene.”
19Neochaboval ve víře: nehleděl na své již umrtvené tělo (bylo mu přibližně sto let), ani na mrtvost Sářina lůna;
20nepochyboval tedy v nevěře o Božím zaslíbení, ale byl posílen vírou, když dal slávu Bohu,
21v plné jistotě, že co Bůh zaslíbil, je schopen i vykonat.
22A proto “mu to bylo počteno za spravedlnost”.
23Že “mu to bylo počteno” však není napsáno jen kvůli němu,
24ale také kvůli nám, kterým to má být počteno, nám, věřícím v Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše.
25On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.
