1Říkám pravdu v Kristu, nelžu; i mé svědomí dosvědčuje v Duchu Svatém,
2že mám veliký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci.
3Neboť bych si přál být sám zavržen od Krista ve prospěch svých bratrů, svých příbuzných podle těla,
4kteří jsou Izraelité, jimž patří synovství, sláva i smlouvy, vydání Zákona, bohoslužba i zaslíbení,
5jejichž jsou otcové a z nichž podle těla pochází Kristus, který je nade vším, požehnaný Bůh na věky. Amen.
6Avšak ne že by Boží slovo selhalo. Neboť ne všichni, kdo pocházejí z Izraele, jsou Izrael.
7Také ne proto, že jsou símě Abrahamovo, jsou všichni jeho dětmi, ale: “Tvé símě bude povoláno v Izákovi.”
8To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení.
9Neboť toto je slovo zaslíbení: “V tento čas přijdu a Sára bude mít syna.”
10A nejen to, ale také když Rebeka počala z jednoho muže, našeho otce Izáka, dva syny
11(totiž ještě než se narodili a než udělali cokoli dobrého nebo zlého, aby Boží předsevzetí zůstalo podle vyvolení, ne na základě skutků, ale z Toho, který povolává),
12bylo jí řečeno: “Starší bude sloužit mladšímu.”
13Jak je napsáno: “Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem pojal v nenávist.”
14Co tedy řekneme? Je snad u Boha nespravedlnost? V žádném případě!
15Vždyť Mojžíšovi říká: “Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.”
16A tak nezáleží na tom, kdo chce, ani na tom, kdo usiluje, ale na Bohu, který se smilovává.
17Faraonovi přece Písmo říká: “Právě proto jsem tě pozdvihl, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.”
18A tak se tedy smilovává, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje.
19Řekneš mi však: “Proč je tedy ještě nespokojen? Vždyť kdo se vzepřel jeho vůli?”
20Ale kdo jsi přece ty, ó člověče, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: “Proč jsi mě udělal takto?”
21Nemá snad hrnčíř moc nad hlínou, aby udělal ze stejné hmoty jednu nádobu ke cti a jinou k hanbě?
22A co když Bůh snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, připravené ke zničení, protože chtěl ukázat hněv a oznámit svou moc?
23A co když chtěl oznámit bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě,
24totiž na nás, které povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů?
25Jak také říká skrze Ozeáše: “Ne svůj lid nazvu svým lidem a nemilovanou nazvu milovanou.
26A stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: ‘Vy nejste můj lid’, tam budou nazváni ‘Synové živého Boha.’”
27Izaiáš pak volá nad Izraelem: “I kdyby byl počet synů Izraele jako je písku v moři, jen ostatek bude zachráněn.
28Neboť on naplní své slovo ve spravedlnosti, a to rychle; neboť Pán vykoná své slovo na zemi rychle.”
29A jak předem řekl Izaiáš: “Kdyby nám Pán zástupů nezanechal semeno, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni!”
30Co tedy řekneme? Že pohané, kteří spravedlnost nevyhledávali, dosáhli spravedlnosti, totiž spravedlnosti z víry,
31avšak Izrael, který vyhledával spravedlnost Zákona, k zákonu spravedlnosti nedospěl.
32Proč? Protože ji nehledali z víry, ale jako by byla na základě skutků Zákona. Narazili na kámen úrazu,
33jak je napsáno: “Hle, pokládám na Sionu kámen úrazu a skálu pohoršení a nikdo, kdo v něj věří, nebude zahanben.”
