1Nevíte snad, bratři (mluvím přece k těm, kdo znají Zákon), že Zákon panuje nad člověkem jen po dobu jeho života?
2Neboť vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu muži, ale kdyby ten muž zemřel, je zproštěna zákona o muži.
3A proto, oddá-li se jinému muži, zatímco její muž žije, bude nazvána cizoložnicí. Jestliže však její muž zemře, je od toho zákona svobodná, takže není cizoložnicí, když se oddá jinému muži.
4A tak jste i vy, moji bratři, skrze Kristovo tělo umrtveni Zákonu, abyste se oddali jinému - tomu, který byl vzkříšen z mrtvých - abychom mohli nést ovoce Bohu.
5Když jsme totiž byli v těle, vášně hříchů, probouzené skrze Zákon, působily v našich údech k plození ovoce smrti.
6Nyní jsme však zproštěni Zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli drženi, abychom sloužili Bohu v novosti Ducha a ne ve starobě litery.
7Co tedy řekneme? Že Zákon je hřích? V žádném případě! Avšak hřích jsem nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť ani o žádosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: “Nebudeš žádostivý!”
8Hřích se pak skrze to přikázání chopil příležitosti a způsobil ve mně veškerou žádost. Bez Zákona je tedy hřích mrtev.
9Já jsem pak kdysi žil bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil
10a já jsem zemřel. A ukázalo se, že přikázání, které mělo být k životu, je mi ke smrti.
11Neboť hřích, který se skrze to přikázání chopil příležitosti, mne oklamal a skrze ně mne zabil.
12Zákon je tedy jistě svatý a přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.
13Stalo se mi tedy to dobré smrtí? V žádném případě! Avšak hřích, aby se ukázal hříchem, mi skrze to dobré působí smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným.
14Víme přece, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu.
15Nerozumím totiž tomu, co dělám; neboť nekonám to, co chci, ale dělám to, co nenávidím.
16Jestliže tedy dělám to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý.
17Nyní to pak již nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá.
18Vím totiž, že ve mně (to jest v mém těle), nepřebývá nic dobrého. Neboť chtění mám u sebe pohotově, ale vykonání toho dobrého nenacházím.
19Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci, to dělám.
20Jestliže pak dělám to, co nechci, pak to již nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá.
21Nacházím tedy zákon, že když chci dělat dobro, mám u sebe pohotově zlo.
22Podle vnitřního člověka totiž radostně souhlasím s Božím Zákonem,
23ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech.
24Já ubohý člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
25Děkuji Bohu - skrze Ježíše Krista, našeho Pána! A tak tedy tentýž já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu.
