Lukáš 8:3-55

³Johana, manželka Herodova úředníka Chuzy, a Zuzana a mnoho jiných, které mu sloužily ze svého majetku.

⁴Když se pak začal scházet veliký zástup a lidé se k němu hrnuli z města za městem, promluvil k nim v podobenství:

⁵“Vyšel rozsévač, aby rozsíval své zrno. A jak rozsíval, jedno padlo podél cesty a bylo pošlapáno a nebeští ptáci je sezobali.

⁶Jiné padlo na skálu, a když vzešlo, uschlo, protože nemělo vláhu.

⁷Jiné zase padlo mezi trní a to trní vyrostlo s ním a udusilo je.

⁸Jiné však padlo do dobré země, a když vzešlo, přineslo stonásobnou úrodu.” Když to řekl, volal: “Kdo má uši k slyšení, ať slyší!”

⁹Jeho učedníci se ho tedy ptali: “Co je to za podobenství?”

¹⁰On řekl: “Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ale ostatním jen v podobenstvích, aby ‘hledíce neviděli a slyšíce nerozuměli’.”

¹¹“To podobenství tedy znamená: Zrno je Boží slovo

¹²a ti podél cesty jsou ti, kteří slyší, ale potom přichází ďábel a bere to slovo z jejich srdce, aby neuvěřili a nebyli spaseni.

¹³Ti na skále jsou ti, kteří když slyší slovo, s radostí je přijímají, ale nemají kořeny. Ti věří na čas, ale v době pokušení odpadají.

¹⁴To, které padlo mezi trní, jsou pak ti, kteří slyšeli, ale jak jdou za starostmi a bohatstvím a rozkošemi tohoto života, bývají udušeni a nepřinášejí užitek.

¹⁵Ale to v dobré zemi jsou ti, kteří když slyší slovo, udržují je v ušlechtilém a dobrém srdci a vytrvale přinášejí užitek.”

¹⁶“Nikdo, když rozsvítí lampu, nepřikrývá ji nádobou a nestaví ji pod postel, ale staví ji na stojan, aby ti, kteří vcházejí, viděli světlo.

¹⁷Není totiž nic tajného, co nebude zjeveno, ani nic skrytého, co nebude poznáno a nevyjde najevo.

¹⁸Proto dávejte pozor na to, jak posloucháte. Tomu, kdo má, totiž bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co si myslí, že má.”

¹⁹Tehdy za ním přišla jeho matka a bratři, ale kvůli zástupu se k němu nemohli dostat.

²⁰Oznámili mu tedy: “Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.”

²¹On jim však odpověděl: “Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a plní je.”

²²Jednoho z těch dnů se pak stalo, že nastoupil se svými učedníky na loď a řekl jim: “Přeplavme se přes jezero.” A tak vypluli.

²³A když se plavili, usnul. Tehdy se na jezero snesla větrná bouře a loď se naplňovala, takže byli v nebezpečí.

²⁴Přistoupili tedy a vzbudili ho se slovy: “Mistře, mistře, hyneme!” On však vstal, napomenul vítr a vzedmutí vod, a tak přestaly a nastal klid.

²⁵Tehdy jim řekl: “Kde je vaše víra?” A oni se strachem a úžasem říkali jeden druhému: “Kdo to tedy je, že přikazuje i větru a vodám a poslouchají ho?”

²⁶Tehdy se přeplavili do kraje Gadarenců, který je naproti Galileji.

²⁷A když vystoupil na zem, setkal se s ním jeden muž z toho města, který měl už dlouhou dobu démony. Nenosil žádné šaty ani nebydlel v domě, ale v hrobkách.

²⁸Když pak spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním a hlasitě zvolal: “Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, abys mě netrýznil!”

²⁹(Ježíš totiž přikazoval tomu nečistému duchu, aby z toho člověka vyšel. Mnohokrát se ho totiž zmocňoval, takže musel být spoutáván řetězy a hlídán v okovech, ale on ta pouta trhal a býval démonem hnán na poušť.)

³⁰Ježíš se ho tedy zeptal: “Jak se jmenuješ?” a on řekl: “Legie,” neboť do něj vstoupilo mnoho démonů.

³¹A ti ho prosili, aby jim nepřikazoval odejít do propasti.

³²Tehdy tam bylo veliké stádo vepřů pasoucích se na hoře, a tak ho prosili, aby jim dovolil vejít do nich. A on jim to dovolil.

³³Démoni tedy vyšli z toho člověka a vstoupili do vepřů a to stádo se rozběhlo ze srázu do jezera a utopilo se.

³⁴Když pak ti, kdo je pásli, uviděli, co se stalo, utekli a cestou to vyprávěli ve městě i na venkově.

³⁵Lidé tedy vyšli, aby viděli, co se stalo. Když přišli k Ježíši a nalezli toho člověka, ze kterého vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach.

³⁶Ti, kteří to viděli, jim pak vyprávěli, jak byl ten, který měl démony, zachráněn.

³⁷Všichni ti lidé z gadarenského kraje ho tedy prosili, aby od nich odešel, neboť byli sevřeni velikým strachem. Nastoupil tedy do lodi a vrátil se zpět.

³⁸Ten muž, ze kterého vyšli démoni, ho ale prosil, aby mohl být s ním. Ježíš ho však propustil se slovy:

³⁹“Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci pro tebe udělal Bůh.” On tedy odešel a rozhlašoval po celém městě, jak veliké věci pro něj Ježíš udělal.

⁴⁰Když se pak Ježíš vrátil, stalo se, že ho přivítal zástup lidí, neboť ho všichni očekávali.

⁴¹A vtom přišel muž jménem Jairus a ten byl představený synagogy. Padl Ježíši k nohám a prosil ho, aby vešel do jeho domu,

⁴²neboť měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. A tak šel a tiskly ho davy.

⁴³A jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením a vynaložila všechno své živobytí na lékaře a žádný ji nemohl uzdravit,

⁴⁴přistoupila zezadu, dotkla se cípu jeho roucha a její krvácení ihned přestalo.

⁴⁵Ježíš tedy řekl: “Kdo se mě dotkl?” A když to všichni popírali, řekl Petr a ti, kdo byli s ním: “Mistře, davy se na tebe tisknou a tlačí a ty říkáš: ‘Kdo se mě dotkl?’”

⁴⁶Ježíš ale řekl: “Někdo se mě dotkl, neboť jsem poznal, že ze mě vyšla moc.”

⁴⁷A když ta žena poznala, že se neutajila, s rozechvěním přistoupila, padla před ním na zem a přede všemi lidmi mu pověděla, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.

⁴⁸A on jí řekl: “Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji.”

⁴⁹A když ještě mluvil, přišel někdo z domu představeného synagogy se slovy: “Tvá dcera umřela. Neobtěžuj mistra.”

⁵⁰Když to však Ježíš uslyšel, odpověděl mu: “Neboj se, jenom věř a bude zachráněna.”

⁵¹Když pak vešel do toho domu, nenechal se sebou vejít nikoho kromě Petra, Jakuba a Jana a otce a matky té dívky.

⁵²Všichni nad ní plakali a kvíleli, ale on řekl: “Neplačte. Neumřela, ale spí.”

⁵³A tak se mu vysmívali, neboť věděli, že umřela.

⁵⁴Ale on všechny vyhnal, vzal ji za ruku a zvolal: “Dívenko, vstaň!”

⁵⁵Tehdy se její duch navrátil a ona hned vstala. Nařídil tedy, ať jí dají najíst.