Lukáš 2:13-51

¹³A hned se s andělem objevilo množství nebeského vojska, jež chválilo Boha a říkalo:

¹⁴“Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, Boží zalíbení v lidech.”

¹⁵A stalo se, že když od nich ti andělé odešli do nebe, řekli pastýři jedni druhým: “Pojďme tedy do Betléma a pohleďme na tu věc, která se stala, jak nám ji Pán oznámil.”

¹⁶Přišli tedy se spěchem a nalezli Marii a Josefa i to děťátko ležící v jeslích.

¹⁷A když ho uviděli, začali rozhlašovat, co jim bylo o tom dítěti řečeno.

¹⁸A všichni, kteří to slyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři říkali.

¹⁹Marie pak všechna ta slova uchovávala a zvažovala ve svém srdci.

²⁰A ti pastýři při návratu oslavovali a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli tak, jak jim bylo řečeno.

²¹Když se pak naplnilo osm dní pro obřezání dítěte, dali mu jméno Ježíš, jak ho pojmenoval anděl předtím, než bylo počato v lůnu.

²²A když se naplnily dny jejího očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli ho do Jeruzaléma, aby ho postavili před Pánem

²³(jak je napsáno v Pánově zákoně: “Každý chlapec otvírající lůno bude zasvěcen Pánu”)

²⁴a aby dali oběť, jak je to řečeno v Pánově zákoně: “Dvě hrdličky nebo dvě holoubata.”

²⁵A hle, v Jeruzalémě byl člověk jménem Simeon. Ten člověk byl spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch Svatý byl na něm.

²⁶Jemu bylo od Ducha Svatého sděleno, že nespatří smrt dříve, než uvidí Pánova Krista.

²⁷Ten přišel veden Duchem do chrámu. A když rodiče přinesli to dítě, Ježíše, aby s ním naložili podle zvyklosti Zákona,

²⁸tehdy ho vzal do náručí, dobrořečil Bohu a řekl:

²⁹“Nyní, Hospodine, propouštíš svého služebníka v pokoji podle svého slova.

³⁰Neboť mé oči spatřily tvé spasení,

³¹které jsi připravil před tváří všech lidí

³²- světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu Izraele.”

³³A jeho otec a matka se divili těm věcem, které o něm byly řečeny.

³⁴Simeon jim požehnal a řekl Marii, jeho matce: “Hle, tento je určen k pádu a pozdvižení mnohých v Izraeli a za znamení, kterému bude odpíráno

³⁵(a i tvou vlastní duší pronikne meč), aby bylo zjeveno myšlení mnoha srdcí.”

³⁶Byla tam také prorokyně Anna, dcera Fanuelova z pokolení Ašer. Ta byla ve velmi pokročilém věku a s mužem žila od svého panenství jen sedm let.

³⁷Byla vdova a bylo jí okolo osmdesáti čtyř let. Ta nevycházela z chrámu a dnem i nocí sloužila Bohu posty a modlitbami.

³⁸Ta přišla ve stejnou chvíli a vzdávala Pánu chválu a říkala o něm všem, kdo v Jeruzalémě očekávali vykoupení.

³⁹A když vykonali všechno podle Pánova zákona, vrátili se do Galileje, do svého města Nazaretu.

⁴⁰Dítě pak rostlo a sílilo v duchu, naplňováno moudrostí a Boží milost byla na něm.

⁴¹Jeho rodiče chodívali každý rok do Jeruzaléma na svátek Veliké noci.

⁴²Také když mu bylo dvanáct let, šli podle toho svátečního zvyku vzhůru do Jeruzaléma.

⁴³A když se naplnily dny toho svátku, a už se vraceli, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě a Josef ani jeho matka o tom nevěděli.

⁴⁴V domnění, že je v karavaně, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými.

⁴⁵Když ho však nenalezli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho.

⁴⁶Po třech dnech se pak stalo, že ho nalezli v chrámu, jak sedí uprostřed učitelů, naslouchá jim a dotazuje se jich.

⁴⁷A všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi.

⁴⁸Když ho rodiče spatřili, ulekli se a jeho matka mu řekla: “Synu, proč jsi nám to udělal? Pohleď, tvůj otec a já jsme tě s bolestí hledali.”

⁴⁹A on jim řekl: “Proč jste mě hledali? Copak jste nevěděli, že musím být v tom, co je mého Otce?”

⁵⁰Oni však slova, která jim říkal, nepochopili.

⁵¹A tak šel s nimi, přišel do Nazaretu a byl jim poddán. Jeho matka pak uchovávala všechna ta slova ve svém srdci.