Žalmy 64:2-9

²Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

³Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

⁴Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

⁵Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

⁶Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

⁷Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

⁸Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

⁹A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.