Skutky apoštolské 16:11-32

¹¹Když jsme tedy vypluli z Troady, vydali jsme se přímým směrem k Samothráké a příštího dne do Neapole.

¹²A odtud do Filip, což je přední město makedonského kraje a římská kolonie. V tomto městě jsme tedy zůstali několik dní.

¹³V sobotní den jsme vyšli ven za město k řece, kde bylo zvykem se modlit; a když jsme se posadili, mluvili jsme ke shromážděným ženám.

¹⁴Naslouchala také jedna pobožná žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, a Pán otevřel její srdce, aby věnovala pozornost tomu, co Pavel říkal.

¹⁵A když byla pokřtěna ona i její dům, prosila nás: “Jestliže jste mě uznali za věrnou Pánu, vejděte do mého domu a pobuďte tu.” A tak nás přinutila.

¹⁶Když jsme se pak šli modlit, stalo se, že se s námi setkala jedna služebná, která měla věšteckého ducha a přinášela svým pánům veliké zisky předpovídáním budoucnosti.

¹⁷Ta chodila za Pavlem a za námi a křičela: “Tito lidé jsou služebníci Nejvyššího Boha a ohlašují nám cestu spasení!”

¹⁸A to dělala po mnoho dní. Když toho však Pavel už měl dost, obrátil se a řekl tomu duchu: “Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys z ní vyšel!” A v tu chvíli z ní vyšel.

¹⁹Když tedy její páni uviděli, že zmizela naděje jejich zisků, chopili se Pavla a Síly a táhli je na náměstí k představeným.

²⁰A když je přivedli před městské úředníky, řekli: “Tito lidé bouří naše město! Jsou to Židé

²¹a hlásají zvyky, které nemůžeme přijmout ani zachovávat, poněvadž jsme Římané!”

²²A tak proti nim povstal dav a úředníci jim strhali šaty a nařídili, ať jsou biti holemi.

²³A když jim dali mnoho ran, uvrhli je do vězení a žalářníkovi přikázali, aby je bezpečně hlídal.

²⁴Když tedy dostal takový rozkaz, uvrhl je do nejhlubšího vězení a sevřel jim nohy kládou.

²⁵Pavel a Síla se však o půlnoci modlili a zpívali chvály Bohu a vězňové jim naslouchali.

²⁶A náhle nastalo tak veliké zemětřesení, že se otřásly základy vězení a hned se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta.

²⁷Žalářník se probudil, a když uviděl dveře vězení otevřené, vytáhl meč a chtěl se zabít v domnění, že vězňové utekli.

²⁸Pavel však hlasitě vykřikl: “Nedělej si nic zlého, vždyť jsme všichni zde!”

²⁹Požádal tedy o světlo, vběhl dovnitř a rozechvěn padl před Pavlem a Sílou.

³⁰Potom je vyvedl ven a řekl: “Páni, co mám dělat, abych byl spasen?”

³¹Oni řekli: “Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen ty i tvůj dům.”

³²A mluvili Pánovo slovo jemu i všem, kdo byli v jeho domě.