1Jakmile jsme se tedy s nimi rozloučili, vypluli jsme a přímým směrem jsme přijeli na ostrov Kós a druhý den na Rodos a odtud do Patary.
2Tam jsme našli loď, která plula do Fénicie, nastoupili jsme na ni a vypluli.
3Když se nám pak začal ukazovat Kypr, nechali jsme ho po levé straně. Pluli jsme do Sýrie a přistáli v Týru, protože tam měla loď vyložit náklad.
4A když jsme nalezli učedníky, zůstali jsme tam sedm dní. Ti říkali Pavlovi skrze Ducha, aby nechodil do Jeruzaléma.
5Po naplnění těch dnů jsme se vydali na cestu a všichni nás vyprovázeli i s ženami a dětmi až za město, kde jsme na břehu poklekli a modlili se.
6A když jsme se spolu rozloučili, nastoupili jsme na loď a oni se vrátili domů.
7My jsme se pak z Týru vydali na další plavbu a dorazili jsme do Ptolemaidy. Pozdravili jsme bratry a zůstali jsme u nich jeden den.
8Nazítří jsme my, kdo jsme byli s Pavlem, odešli a přišli jsme do Cesareje. Vešli jsme do domu evangelisty Filipa (který byl z oněch sedmi) a zůstali jsme u něho.
9Ten měl čtyři dcery, panny, které prorokovaly.
10A když jsme tam pobývali již mnoho dní, přišel z Judska jeden prorok jménem Agabus.
11Když k nám přišel, vzal Pavlův pás, svázal si ruce i nohy a řekl: “Toto říká Duch Svatý: Toho muže, kterému patří tento pás, takto svážou Židé v Jeruzalémě a vydají ho do rukou pohanů.”
12A jakmile jsme to uslyšeli, prosili jsme ho my i ti, kdo byli z toho místa, aby nechodil do Jeruzaléma.
13Pavel však odpověděl: “Co děláte? Proč pláčete a trápíte mé srdce? Vždyť já jsem připraven nejenom být svázán, ale také v Jeruzalémě umřít pro jméno Pána Ježíše!”
14Když se tedy nechtěl dát přesvědčit, přestali jsme se slovy: “Ať se stane Pánova vůle.”
15Po těch dnech jsme se tedy připravili a vydali se vzhůru do Jeruzaléma.
16Šli s námi i učedníci z Cesareje a vedli nás k jistému Mnázonovi z Kypru, dávnému učedníkovi, u kterého jsme měli být hosty.
17A když jsme přišli do Jeruzaléma, bratři nás radostně přijali.
18Druhého dne tedy šel Pavel s námi k Jakubovi a tam se sešli všichni starší.
19A když je pozdravil, vyprávěl jim jedno po druhém všechno, co Bůh skrze jeho službu udělal mezi pohany.
20Když to tedy uslyšeli, oslavovali Pána. Potom mu řekli: “Vidíš bratře, kolik desítek tisíc je Židů, kteří uvěřili, a všichni jsou horliví milovníci Zákona.
21Ale o tobě mají zprávu, že učíš všechny Židy, kteří jsou mezi pohany, aby odstoupili od Mojžíše, a říkáš, že nemají obřezávat syny ani zachovávat zvyky.
22Co tedy s tím? Určitě se shromáždí zástup, protože uslyší, že jsi přišel.
23Udělej tedy to, co ti říkáme: Máme tu čtyři muže, kteří na sobě mají slib.
24Vezmi je k sobě, nech se s nimi očistit a zaplať za ně náklady, aby si oholili hlavy. Tehdy všichni poznají, že na tom, co o tobě slyšeli, nic není, ale že i ty sám chodíš v řádu a zachováváš Zákon.
25A ohledně těch, kteří uvěřili z pohanů, my jsme o tom psali a usoudili jsme, aby nic z toho nedodržovali, jen aby se zdržovali od masa obětovaného modlám, od krve, od zardoušeného a od smilstva.”
26Tehdy Pavel vzal ty muže a když se s nimi druhého dne očistil, vešel do chrámu, aby ohlásil, kdy se vyplní dny toho očištění - až bude za každého z nich přinesena oběť.
27A když se těch sedm dní už mělo vyplnit, spatřili ho v chrámu Židé z Asie. Ti vzbouřili všechen lid a vrhli se na něj
28s křikem: “Izraelité, pomozte! Toto je ten člověk, který všechny všude učí proti tomuto lidu, Zákonu i místu a k tomu ještě přivedl do chrámu Řeky a poskvrnil toto svaté místo!”
29(Předtím s ním totiž ve městě viděli Trofima z Efezu a domnívali se, že ho Pavel přivedl do chrámu.)
30Tak se rozbouřilo celé město. Lidé se seběhli, chopili se Pavla a táhli ho ven z chrámu. A dveře byly ihned zavřeny.
31Když už ho však chtěli zabít, došla k veliteli posádky zpráva, že se celý Jeruzalém bouří.
32Ten ihned vzal vojáky a setníky a přiběhl na ně. A oni, jakmile uviděli velitele a vojáky, přestali Pavla bít.
33Tehdy velitel přistoupil, chopil se ho, poručil, ať ho sváží dvěma řetězy, a ptal se, kdo to je a co udělal.
34V zástupu však jedni křičeli to a druzí ono. A protože kvůli hluku nemohl zjistit nic jistého, poručil, aby ho odvedli do pevnosti.
35A když se ocitl na schodech, přihodilo se, že ho kvůli násilí davu museli vojáci nést.
36Šlo za ním totiž množství lidí křičících: “Pryč s ním!”
37Když pak už měl Pavel být přiveden do pevnosti, řekl veliteli: “Mohu ti něco říci?” A on řekl: “Ty umíš řecky?
38Takže ty nejsi ten Egypťan, který před nedávnem vzbouřil a vyvedl na poušť ty čtyři tisíce hrdlořezů?
39Pavel tedy řekl: “Já jsem Žid z Tarsu v Kilikii, občan ne bezvýznamného města. Proto tě prosím, dovol mi promluvit k lidu.”
40A když mu to dovolil, Pavel zůstal na schodech a pokynul rukou lidu. A když nastalo hluboké ticho, promluvil k nim hebrejským jazykem:
