1Po pěti dnech tedy sestoupil do Cesareje nejvyšší kněz Ananiáš se staršími a s nějakým řečníkem Tertullem. Ti oznámili vladaři žalobu proti Pavlovi.
2A když byl předvolán, začal Tertullus obžalobu. Řekl: “Díky tobě zakoušíme veliký pokoj a tvojí prozřetelností se v tomto národě děje mnoho náprav,
3což naprosto a všude přijímáme se vší vděčností, vznešený Felixi.
4Abych tě však déle nezdržoval, prosím, abys nás s vlídností sobě vlastní krátce vyslyšel.
5Shledali jsme totiž, že tento muž je jako mor. Rozněcuje nesváry mezi všemi Židy po celém světě a je vůdcem té sekty nazaretských.
6Dokonce se pokusil znesvětit chrám! Zajali jsme ho tedy a chtěli jsme ho soudit podle našeho Zákona.
7Přišel však velitel Lysiáš, s velikým násilím nám ho vzal z rukou
8a přikázal, aby jeho žalobci přišli k tobě. Když ho vyslechneš, budeš se od něho moci sám dovědět o tom všem, z čeho jej obviňujeme.”
9A s tím souhlasili i Židé a tvrdili, že je to tak.
10Když mu tedy vladař pokynul, aby mluvil, Pavel odpověděl: “Jelikož vím, že jsi již mnoho let soudcem tohoto národa, budu se hájit s dobrou myslí,
11protože ti může být známo, že to není více než dvanáct dní, co jsem přišel do Jeruzaléma, abych se poklonil Bohu.
12A nenalezli mě, jak se s někým dohaduji v chrámu nebo působím pozdvižení v zástupu nebo v synagogách nebo ve městě.
13A to, z čeho mě teď obviňují, ani nemohou prokázat.
14Vyznávám však před tebou, že podle té cesty, kterou nazývají sektou, tak sloužím Bohu našich otců: věřím všemu, co je napsáno v Zákoně a v Prorocích.
15A mám v Bohu naději, kterou chovají i oni sami, že nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.
16Proto se sám snažím o to, abych měl vždycky čisté svědomí před Bohem i před lidmi.
17Po mnoha letech jsem tedy přišel, abych svému národu přinesl almužny a oběti,
18při čemž mě někteří Židé z Asie nalezli v chrámu očištěného, ne se zástupem ani s pozdvižením.
19Ti by měli stát před tebou a žalovat, pokud proti mně něco mají.
20Anebo ať tito sami řeknou, zda na mně, když jsem stál před veleradou, našli nějakou nepravost,
21kromě toho jednoho výroku, že jsem zvolal, když jsem stál mezi nimi: ‘Já jsem dnes vámi souzen kvůli vzkříšení z mrtvých!’”
22A když to Felix vyslechl, odložil jejich případ, protože už věděl o té cestě něco přesnějšího, a řekl: “Rozsoudím vaši při, až přijede velitel Lysiáš.”
23Poručil tedy setníkovi, aby Pavla střežil a ulehčil mu a aby žádnému z jeho přátel nebránil posluhovat mu nebo ho navštěvovat.
24Když pak po několika dnech Felix přišel se svou manželkou Drusillou (která byla Židovka), poslal pro Pavla a vyslechl si ho ohledně víry v Krista.
25A když vyprávěl o spravedlnosti a zdrženlivosti a o nadcházejícím soudu, dostal Felix strach a řekl: “Prozatím odejdi; zavolám si tě, až budu mít čas.”
26Zároveň však také doufal, že mu Pavel dá peníze, aby ho propustil. Proto také pro něho častěji posílal a hovořil s ním.
27Když pak uplynuly dva roky, stal se Felixovým nástupcem Porcius Festus. A protože se Felix chtěl zavděčit Židům, nechal Pavla ve vězení.
