1Pavel tedy upřeně pohlédl na veleradu a řekl: “Bratři, já až do tohoto dne žiji před Bohem s naprosto čistým svědomím.”
2Nejvyšší kněz Ananiáš tedy přikázal těm, kdo u něj stáli, aby ho bili přes ústa.
3Tehdy mu Pavel řekl: “Tebe bude bít Bůh, obílená stěno! Ty tu sedíš, abys mě soudil podle Zákona a proti Zákonu mě nařizuješ bít?”
4Ti, kdo tam stáli tedy řekli: “Ty spíláš Božímu nejvyššímu knězi?”
5Pavel řekl: “Nevěděl jsem, bratři, že je to nejvyšší kněz. Je přece napsáno: ‘Vůdci svého lidu nebudeš zlořečit.’”
6Když pak Pavel poznal, že ve veleradě je jedna strana saduceů a druhá farizeů, zvolal: “Bratři, já jsem farizeus, syn farizea; jsem souzen kvůli naději zmrtvýchvstání!”
7A když to řekl, došlo mezi farizeji a saduceji k hádce a shromáždění se rozdělilo.
8Saduceové totiž říkají, že není žádné vzkříšení ani anděl nebo duch, ale farizeové to obojí vyznávají.
9Nastal tedy veliký křik a z farizejské strany povstali zákoníci a bojovali za něj se slovy: “Nic zlého jsme na tomto člověku nenašli; jestliže tedy k němu mluvil duch nebo anděl, nebojujme proti Bohu!”
10A když nastal veliký rozbroj, poručil velitel vojákům (z obavy, aby Pavla neroztrhali), ať sejdou dolů, vytrhnou ho z jejich středu a odvedou do pevnosti.
11A příští noc se k němu postavil Pán a řekl: “Buď statečný, Pavle; protože tak jako jsi o mně svědčil v Jeruzalémě, musíš svědčit i v Římě.”
12Když pak nastal den, srotili se někteří z Židů a zapřísáhli se, že nebudou jíst ani pít, dokud nezabijí Pavla.
13A těch, kteří se takto spikli, bylo více než čtyřicet.
14Ti přistoupili k velekněžím a starším a řekli: “Zavázali jsme se velikou přísahou, že neokusíme žádný pokrm, dokud nezabijeme Pavla.
15Vy tedy nyní s veleradou dejte vědět veliteli, ať ho zítra přivede k vám, jako byste o něm chtěli zjistit něco přesnějšího. A my jsme připraveni zabít ho předtím, než se k vám přiblíží.”
16O té léčce však uslyšel syn Pavlovy sestry. Přišel tedy, vešel do pevnosti a pověděl to Pavlovi.
17Pavel tedy k sobě zavolal jednoho ze setníků a řekl: “Doveď tohoto mladíka k veliteli, protože mu má něco oznámit.”
18On ho tedy vzal, odvedl k veliteli a řekl: “Vězeň Pavel mě zavolal a poprosil, abych k tobě přivedl tohoto mladíka, že ti má něco říci.”
19Velitel ho tedy vzal za ruku, poodešel s ním stranou a ptal se: “Co mi to máš oznámit?”
20A on řekl: “Židé se dohodli, že tě požádají, abys zítra přivedl Pavla do velerady, jako by o něm chtěli zjistit něco přesnějšího.
21Ale ty jim nevěř, protože na něj číhá více než čtyřicet z nich. Ti muži se zapřísáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí. Jsou už připraveni a čekají jen na zprávu od tebe!”
22Velitel tedy toho mladíka propustil a přikázal mu: “Nikomu neříkej, že jsi mi to oznámil!”
23A když si zavolal určité dva setníky, řekl: “Připravte na třetí noční hodinu dvě stě vojáků k cestě do Cesareje, také sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců.
24A přiveďte zvířata, aby na ně Pavla posadili a bezpečně ho dopravili k vladaři Felixovi.”
25Napsal také dopis tohoto znění:
26“Klaudius Lysiáš zdraví vznešeného vladaře Felixe.
27Tohoto muže Židé zajali a chtěli zabít. Když jsem se však dozvěděl, že je Říman, přišel jsem s vojskem a vytrhl jim ho.
28A protože jsem chtěl zjistit, z čeho jej obviňují, přivedl jsem ho do jejich velerady.
29Tehdy jsem shledal, že jej obviňují kvůli nějakým otázkám jejich Zákona, ale že nemá žádnou vinu zasluhující smrt nebo vězení.
30A když mi bylo oznámeno o úkladech, které tomu muži činili Židé, ihned jsem ho poslal k tobě a jeho žalobcům jsem přikázal, aby řekli před tebou, co proti němu mají. Buď zdráv.”
31Vojáci tedy vzali Pavla, jak jim bylo nařízeno, a odvedli ho v noci do Antipatridy.
32Nazítří s ním pak nechali jet jezdce a vrátili se do pevnosti.
33A ti, když přijeli do Cesareje, doručili vladaři dopis a postavili před něj Pavla.
34Když si tedy vladař dopis přečetl, zeptal se, z jaké je provincie, a když zjistil, že z Kilikie,
35řekl: “Vyslechnu tě, až přijdou také tví žalobci.” A nařídil, ať je hlídán v Herodově paláci.
