Lukáš 9:21-50

²¹On je tedy přísně napomenul, aby to nikomu neříkali,

²²a řekl: “Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, velekněžími i zákoníky, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých.”

²³Potom jim všem říkal: “Chce-li někdo přijít za mnou, ať se zřekne sám sebe a bere svůj kříž každý den a následuje mne.

²⁴Kdokoli by si totiž chtěl zachránit duši, ztratí ji, ale kdokoli by ztratil svou duši pro mne, ten ji zachrání.

²⁵Vždyť co je platno člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sebe ztratil nebo sám sobě uškodil?

²⁶Kdokoli by se totiž styděl za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve své slávě a ve slávě Otce a svatých andělů.

²⁷Ale říkám vám po pravdě: Jsou někteří z těch, kdo tu stojí, kteří rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří Boží království.”

²⁸Asi osm dní po těchto slovech se stalo, že k sobě vzal Petra, Jakuba a Jana a vystoupil na horu, aby se modlil.

²⁹A když se modlil, změnil se vzhled jeho tváře a jeho oděv zbělel a rozzářil se.

³⁰A hle, mluvili s ním dva muži. Byli to Mojžíš a Eliáš,

³¹kteří se ukázali ve slávě a mluvili o jeho odchodu, který se měl naplnit v Jeruzalémě.

³²Ale Petr a ti, kteří byli s ním, byli obtěžkáni spánkem. Když se však probudili, uviděli jeho slávu a ty dva muže, jak stojí s ním.

³³A když se od něho vzdalovali, stalo se, že Petr řekl Ježíši: “Mistře, to je dobře, že jsme zde. Udělejme tedy tři stánky - jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi!” Ale nevěděl, co říká.

³⁴A zatímco to říkal, objevil se oblak a zastínil je. A když vcházeli do toho oblaku, dostali strach.

³⁵Z toho oblaku pak vyšel hlas, který řekl: “Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte.”

³⁶A když ten hlas zazněl, zůstal tam jenom Ježíš. A oni mlčeli a v těch dnech nikomu neoznámili nic z toho, co viděli.

³⁷Když pak druhý den sestoupili z hory, stalo se, že se s ním setkal veliký zástup.

³⁸A hle, jeden muž ze zástupu zvolal: “Mistře, prosím tě, pohlédni na mého syna. Vždyť je to můj jediný!

³⁹A hle, napadá ho duch a náhle křičí. Zmítá jím, takže sliní, a když ho trápí, těžko od něj odchází.

⁴⁰Poprosil jsem tedy tvé učedníky, aby toho ducha vyhnali, ale nemohli!”

⁴¹Ježíš však odpověděl: “nevěřící a zvrácené pokolení, jak dlouho budu s vámi a budu vás snášet? Přiveď svého syna sem.”

⁴²A jak přicházel, ten démon ho porazil a začal jím zmítat. Ježíš tomu nečistému duchu pohrozil, uzdravil chlapce a vrátil ho jeho otci.

⁴³Všichni tedy žasli nad Boží velkolepostí. Když se ale všichni divili všemu, co Ježíš udělal, řekl svým učedníkům:

⁴⁴“Vy uložte tato slova do svých uší, neboť Syn člověka bude vydán do lidských rukou.”

⁴⁵Oni však to slovo nechápali a bylo před nimi skryto, aby mu neporozuměli. A báli se ho na to slovo zeptat.

⁴⁶Tehdy mezi nimi vyvstala otázka, kdo z nich je největší.

⁴⁷Když ale Ježíš viděl myšlení jejich srdce, vzal dítě, postavil je vedle sebe

⁴⁸a řekl jim: “Kdokoli by přijal toto dítě v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli by přijal mne, přijímá Toho, který mě poslal. Neboť kdo je mezi vámi všemi nejmenší, ten bude veliký.”

⁴⁹Jan tedy odpověděl: “Mistře, viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vymítá démony, a bránili jsme mu, protože nechodí s námi.”

⁵⁰Ale Ježíš mu řekl: “Nebraňte mu. Vždyť kdo není proti nám, je s námi.”