Lukáš 5:4-38

⁴A když přestal mluvit, řekl Šimonovi: “Jeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu.”

⁵Šimon mu však odpověděl: “Mistře, pracovali jsme celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo síť spustím.”

⁶A když to udělali, nabrali tak veliké množství ryb, že se jejich síť začala trhat.

⁷Dali tedy znamení svým druhům, kteří byli na jiné lodi, aby přišli a pomohli jim. A když přišli, naplnili obě lodi tak, že se ponořovaly.

⁸A když to Šimon Petr uviděl, padl k Ježíšovým kolenům a řekl: “Odejdi ode mě, Pane, vždyť jsem hříšný člověk!”

⁹Jeho i všech, kdo byli s ním, se totiž zmocnil úžas nad tím úlovkem ryb, které chytili;

¹⁰stejně tak i Jakuba a Jana, Zebedeových synů, kteří byli Šimonovými společníky. Ježíš však Šimonovi řekl: “Neboj se. Od nynějška budeš lovit lidi.”

¹¹A když přivezli lodi ke břehu, všechno opustili a šli za ním.

¹²Když pak byl v jednom městě, hle, stalo se, že tam byl muž plný malomocenství. Když uviděl Ježíše, padl na tvář a poprosil ho: “Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit.”

¹³Ježíš vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: “Chci, buď očištěn!” a malomocenství od něj ihned odešlo.

¹⁴Přikázal mu pak, aby to nikomu neříkal: “Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, jak přikázal Mojžíš, na svědectví pro ně.”

¹⁵Řeč o něm se však šířila stále více a lidé se scházeli ve velikých zástupech, aby ho slyšeli a byli od něj uzdravováni ze svých nemocí.

¹⁶On pak odcházel do pustin a modlil se.

¹⁷A jednoho dne se stalo, že učil a seděli tam farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských i judských vesnic i z Jeruzaléma, a Pánova moc byla přítomna k jejich uzdravení.

¹⁸A hle, muži nesli na lůžku ochrnutého člověka a snažili se ho přinést dovnitř a položit před něj.

¹⁹A když kvůli zástupu nenašli, kudy by ho tam vnesli, vylezli na střechu a otvorem mezi taškami ho spustili i s lůžkem doprostřed před Ježíše,

²⁰který když uviděl jejich víru, mu řekl: “Člověče, tvé hříchy ti jsou odpuštěny.”

²¹Zákoníci a farizeové však začali uvažovat a říkali si: “Kdo to je, že mluví tak rouhavě? Kdo kromě samotného Boha může odpustit hříchy?”

²²Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: “Proč ve svých srdcích takto uvažujete?

²³Co je snadnější? Říci: Tvé hříchy ti jsou odpuštěny, anebo říci: Vstaň a choď?

²⁴Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy” - tehdy pověděl ochrnutému - “říkám ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.”

²⁵A on hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, odešel domů a cestou oslavoval Boha.

²⁶Všech se tedy zmocnil úžas a oslavovali Boha. Byli naplněni bázní a říkali: “Dnes jsme viděli nepochopitelné věci!”

²⁷Potom vyšel a spatřil celníka jménem Lévi, jak sedí na celnici. Řekl mu: “Pojď za mnou.”

²⁸A on všechno opustil, vstal a šel za ním.

²⁹Lévi mu pak ve svém domě udělal velikou hostinu a byl tam veliký zástup celníků i jiných, kdo s nimi stolovali.

³⁰Ale jejich zákoníci a farizeové reptali a říkali jeho učedníkům: “Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?”

³¹Ježíš jim však odpověděl: “Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.

³²Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšné k pokání.”

³³A oni mu řekli: “Proč se Janovi učedníci často postí a modlí, podobně i učedníci farizeů, ale tvoji jedí a pijí?”

³⁴On jim tedy řekl: “Můžete snad nutit ženichovy přátele, aby se postili, dokud je ženich s nimi?

³⁵Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat, a tehdy, v těch dnech, se budou postit.”

³⁶Řekl jim pak také toto podobenství: “Nikdo nepřišívá záplatu z nového pláště na starý; jinak by totiž trhal ten nový a ke starému se záplata z nového nehodí.

³⁷Nikdo také nelije nové víno do starých nádob; jinak totiž nové víno roztrhne ty nádoby a samo vyteče a nádoby se zničí.

³⁸Nové víno se přece má lít do nových nádob a tak se obojí zachová.