Lukáš 23:29-45

²⁹Nebo aj, přijdou dnové, v nichžto řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.

³⁰Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás!

³¹Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?

³²Vedeni pak byli s ním i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.

³³A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.

³⁴Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los.

³⁵I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.

³⁶Posmívali se také jemu žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,

³⁷A řkouce: Jsi-li ty ten král Židovský, spomoziž sám sobě.

³⁸A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.

³⁹Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.

⁴⁰A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení?

⁴¹Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil.

⁴²I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.

⁴³I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.

⁴⁴A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.

⁴⁵I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly.