Jan 11:6-49

⁶A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.

⁷Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.

⁸Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?

⁹Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.

¹⁰Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.

¹¹To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.

¹²I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.

¹³Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.

¹⁴Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.

¹⁵A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.

¹⁶I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.

¹⁷Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.

¹⁸Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.

¹⁹Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.

²⁰Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.

²¹I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.

²²Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.

²³Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.

²⁴Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.

²⁵Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.

²⁶A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?

²⁷Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.

²⁸A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.

²⁹Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.

³⁰(Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)

³¹Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.

³²Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.

³³Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.

³⁴A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.

³⁵I zaplakal Ježíš.

³⁶Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!

³⁷Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?

³⁸Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.

³⁹I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.

⁴⁰Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.

⁴¹Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.

⁴²Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.

⁴³A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!

⁴⁴I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.

⁴⁵Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.

⁴⁶Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.

⁴⁷I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.

⁴⁸Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.

⁴⁹Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,